Biologická psychiatrie

Z WikiSkript

Předmět biologické psychiatrie[upravit | editovat zdroj]

Biologická psychiatrie se zabývá duševními poruchami a poruchami chování z hlediska přírodovědeckého, tzn., hledá, zkoumá a vysvětluje jejich příčiny, důsledky a možnosti léčby na základě pozorování změn fyzikálních a chemických procesů v organismech. Změny těchto měřitelných parametrů jsou přitom vztahovány k nějakým teoretickým průměrům chápaným jako určitá „norma“.

Jako věda se biologická psychiatrie snaží postihnout obecné principy a zákony související s duševními poruchami, tj. poznat příčiny, určit následky a možnosti léčby. Podobně jako v jiných oborech, jsou na základě získaných poznatků formulovány hypotézy, jejichž ověřováním lze dospět k teoriím a zákonům. Platnost poznatků získaných v psychiatrickém výzkumu je však pro určitou osobu pouze pravděpodobnostní. Je to dáno osobním náhledem na většinu skutečností týkajících se duševního stavu, kdy nemůže být důsledně využívána logika.

Východiska biologické psychiatrie[upravit | editovat zdroj]

Východiskem biologické psychiatrie je předpoklad, že lidská mysl je spojena s lidským tělem do té míry, že duševní poruchy jsou provázeny nebo vyvolávány změnami biochemickými.

Přesněji, prvním východiskem je předpoklad jednoty mysli a těla v tom smyslu, že myšlenky či pocity jsou jedním projevem a biochemické procesy jiným projevem stejné události v mozku.

Druhým východiskem je kauzální pojetí všech přírodních procesů, včetně lidské mysli, tj. předpoklad, že vše, včetně myšlenek, citů a pocitů, má svou příčinu. Tato kauzalita přitom není jednoduchá, ale zahrnuje jak vlivy vnitřního prostředí (genetické, endokrinní, imunologické, biochemické a další), tak vlivy vnějšího prostředí, neboť jejich provázanost je zřejmá. Z této komplexnosti vyplývá, že následek určité příčiny nemusí být zcela jednoznačný, ale pouze pravděpodobný.

Metody biologické psychiatrie[upravit | editovat zdroj]

Metody biologické psychiatrie vycházejí především z metod biochemických, biofyzikálních, neurofyziologických, molekulárně biologických, genetických a v neposlední řadě také zobrazovacích metod mozku. Základní metodologický problém spočívá ve skutečnosti, že v oblasti myšlení nemáme dostatečně citlivé měřící metody. Dosud známé biochemické děje v centrální nervové soustavě (CNS) neumíme vztáhnout dostatečně přesně a selektivně k symptomům duševních poruch, ani k mechanismům jejich vzniku a léčby. Je to dáno složitostí funkce mozku, kdy i jeho „normální“ funkce zahrnují více či méně zjevné (a trvající po kratší či delší dobu) odchylky z rovnováhy, podobně jako u duševních poruch. Další pokrok v tomto směru si lze představit pouze přes hlubší pochopení normálních funkcí mozku.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

  1. Výukové materiály – biologická psychiatrie (PowerPointové prezentace)
  2. Neurochemie
  3. Mechanismy účinku psychofarmak
  4. Neurobiologie poruch nálady
  5. Neurobiologie schizofrenie
  6. Biochemické vyšetřovací metody
  7. Experimentální metody biologické psychiatrie

Doporučená literatura[upravit | editovat zdroj]

  1. Základy biologické psychiatrie
  2. Úvod do biologické psychiatrie
  3. Biochemické hypotézy afektivních poruch
  4. Fluorescenční spektroskopie v neurovědách
  5. Deprese, antidepresiva a membrány
  6. Vybrané kapitoly z psychiatrie