Translace

Z WikiSkript

Translace neboli proteosyntéza je překlad nukleotidové sekvence mRNA do sekvence aminokyselin proteinu. Proces probíhá na ribosomech a jednotlivé aminokyseliny jsou zařazovány podle pravidel genetického kódu.

Pro translaci jsou zapotřebí:

Prokaryota vs. eukaryota[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • u prokaryot:
    • translace probíhá současně s transkripcí → tedy na jednom konci vznikající molekuly mRNA probíhá již translace a na druhém pokračuje transkripce;
  • u eukaryot:
    • transkripcí vzniká hnRNA (pre-mRNA) a následně dochází k posttranskripčním úpravám;
    • definitivní molekula mRNA je nejprve transportována z jádra do cytoplazmy pomocí transportních proteinů → pak teprve dochází na ribosomech k translaci;
    • proteiny, které vznikají na volných ribosomech, zůstanou pro buňku;
    • proteiny vzniklé na ribosomech endoplazmatického retikula pak buňka transportuje do extracelulárního prostoru.

Průběh translace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Podívejte se na celý průběh translace
Translace
  • ribosomy jsou obvykle na jediné molekule mRNA zařazeny ve větším počtu a vytvářejí tak tzv. polysom;
  • maximální rychlost translace je za optimálních podmínek zařazení asi 40 AMK/1 sec do polypeptidu;
  • pravděpodobnost chyby při translaci je méně než 1%.

Přediniciační proces[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • před zahájením translace musí být aktivovány aminokyseliny, k čemuž je využívána energie z ATP;
  • aktivované AMK jsou pak enzymy aminoacyl-tRNA-syntetázami připojeny na 3’OH konec své tRNA.

Iniciace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • při translaci se u eukaryot uplatňuje řada proteinů zvaných eukaryotické iniciační faktory (eIF, číselně rozlišovány);
  • proteosyntéza (bavíme se pouze o eukaryotech) je zahájena spojením:
    • iniciační tRNA (zvláštní tRNA přenášející AMK Methionin: Met-tRNAiMet);
    • GTP (potřebný zdroj energie);
    • eIF2 (viz výše) do komplexu;
  • komplex je navázán na malou podjednotku (40S) ribosomu;
  • potom je za účasti dalších eIF k této malé podjednotce ribosomu připojena molekula mRNA, kdy významnou roli hraje její „čepička“ (7-methyl-guanosin) a na ní navázané eIF4E a eIF4G;
  • za pomoci energie získané štěpením ATP se molekula mRNA posunuje od 5’ konce po malé jednotce ribosomu tak dlouho, dokud nenarazí na první triplet AUG (triplet pro Met) → dojde k otevření čtecího rámce (mechanismus zajišťující čtení informace po trojicích basí mRNA) a zahájení translace;
  • vzniklý komplex je následně spojen s větší podjednotkou ribosomu za pomoci energie uvolněné štěpením GTP a zároveň dochází k uvolnění eIF;
→ takto vzniká kompletní ribosom, kde:
  • Met-tRNAiMet je lokalizována na peptidovém místě (P site).

Elongace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • na aminokyselinové místo (A site) je pomocí elongačního faktoru (EFα) a energie z GTP zařazena tRNA odpovídající druhému tripletu mRNA;
  • na ribosomu jsou současně dvě AMK napojené na své tRNA;
  • na ribosomu popisujeme P (proteinové) místo a A (aminokyselinové místo) místo:
    • P místo je vazebná oblast pro tRNA nesoucí peptid;
    • A místo je oblast, kam se váže nová tRNA s novou AMK;
  • na začátku se tRNA nesoucí AMK metionin dostane na P místo → za pomoci řady ribosomálních peptidů dochází k vytvoření nukleofilní ataky aminokyseliny z místa A na aminokyselinu v místě P peptidické vazby mezi karboxylovou skupinou methioninu a aminoskupinou druhé AMK (tRNA této AMK se navázala na A místo) → pak je Met uvolněn ze své tRNA a současně dochází k přesunu druhé AMK (tato AMK je již spojena s metioninem peptidickou vazbou) se svou tRNA z A na P místo → tímto se celý komplex posune o trojici basí k 3’ konci mRNA → na A místo je podle pravidel genetického kódu zařazena další tRNA se svojí AMK.

Terminace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • celý děj (systém kodon na mRNA – antikodon na tRNA) se opakuje až do doby, než je na molekule mRNA nalezen některý stop-kodon = terminační kodon (UAA, UAG, UGA);
  • pak nastupuje další bílkovinný faktor (RF), který hotový polypeptid uvolní z ribosomálního komplexu.

Transport proteinů[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • mnohé z polypeptidů vznikajících procesem proteosyntézy mají své uplatnění na jiném místě, než je místo jejich vzniku;
  • k transportu je využíván prostor endoplazmatického retikula;
  • dochází ke kotranslační regresi, kdy na začátku translace je signální peptid (obsahující 15–30 AMK) konformován do tvaru spirálovité vlásenky, která se zachytí do dvouvrstvy membrány endoplazmatického retikula (ER) → pak je zahájen transport;
  • v průběhu další translace je pak tento signální peptid oddělen;
  • jakmile se dostane do lumina ER, je dále modifikován;
  • translace je řízena pomocí SRP (signál rozpoznávající partikule):
    • jde o komplex 7SL RNA a 6 různých proteinů;
    • má schopnost se navázat na ribosom a zastavit další translaci až do doby, než se dokáže dostat do kontaktu s tzv. dokujícím proteinem, který tvoří součást membrány ER → tím se uvolní z vazby na ribosom a translace může pokračovat dál.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Externí odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zdroj[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • ŠTEFÁNEK, Jiří. Medicína, nemoci, studium na 1. LF UK [online]. [cit. 11.02.2010]. <http://www.stefajir.cz>.


Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • MURRAY, Robert K., Daryl K. GRANNER a Peter A. MAYES, et al. Harper’s Biochemistry. 23.. vydání. Appleton & Lange, 1993. ISBN 0-8385-3562-3.