Bordetella

Z WikiSkript

Bordetelly jsou gramnegativní kokobacily, u člověka osidlují především řasinkový epitel horních cest dýchacích. Mezi lidské patogeny se řadí B. pertussis a B. parapertussis, původci pertusse, resp. parapertusse. Dalšími druhy jsou B. bronchoseptica, B. avium, B. hinzii, B. holmesii a B. trematum. [1]

Bordetella pertussis[upravit | editovat zdroj]

Bordetella pertussis
Alcaligenaceae
Bordetella
Bordetella pertussis – Gramovo barvení
Bordetella pertussis – Gramovo barvení
Morfologie G− nepohyblivá tyčinka
Vztah ke kyslíku striktně aerobní
Kultivace Bordetova-Gengouova půda, agar s defibrinovanou beraní krví, bramborovou infuzí a glycerolem
Faktory virulence pertusový toxin
Zdroj člověk
Přenos kapénkový
Výskyt kosmopolitní
Inkubační doba 7–21 dnů [1]
Onemocnění pertuse
Diagnostika kultivace (výtěr z nosohltanu) na Bordetově-Gengouově půdě (72 hodin), aglutinace se specifickými protilátkami, PCR [1]
Terapie makrolidy, tetracykliny, co-trimoxazol, chloramfenikol, kortikosteroidy (v paroxysmální fázi pro zmírnění záchvatů kašle)
Očkování DiTePe vakcína
MeSH ID D001886

Bordetella pertussis je krátká nepohyblivá tyčinka ovoidního tvaru. Má ojedinělou schopnost osídlovat epiteliální řasinky v dýchacích cestách. B. pertussis je lidským patogenem. Je původcem černého kašle, který byl považován za jedno z nejzávažnějších onemocnění kojenců a dětí do doby, než bylo zavedeno očkování.

Morfologie[upravit | editovat zdroj]

Bordetella pertussis – agar po 7 dnech kultivace

Fyziologie[upravit | editovat zdroj]

  • striktně aerobní, nepohyblivá, nesporulující
  • vyžaduje obohacené půdy

Kultivace[upravit | editovat zdroj]

  • vhodným kultivačním médiem je Bordetova-Gengouova půda, agar s defibrinovanou beraní krví, bramborovou infuzí a glycerolem
  • kolonie vyrůstají po 36–72 hodinách, jsou drobné, průsvitné s perleťovým leskem a úzkou zónou hemolýzy kolem nich

Laboratorní diagnostika[upravit | editovat zdroj]

  • odběr výtěru z nosohltanu, nejdříve se tampony opláchnou v kapce penicilinu, který zamezí růstu grampozitivních mikroorganismů, a následně spirálovitě rozočkují na Bordetově-Gengouově půdě
  • identifikace pomocí aglutinace se specifickým antisérem, během tří týdnů lze prokázat aglutinační, precipitační protilátky

Antigeny a toxicita[upravit | editovat zdroj]

B. pertussis vytváří v makroorganismu mnoho unikátních imunologických a patofyziologických odpovědí. Většinu těchto efektů způsobuje pertusový toxin (PT).

  • Pertusový toxin je složen ze dvou typů podjednotek A (aktivní enzym) a B (vazebná podjednotka). A-podjednotka je ADP-ribosyl-transferása, která přenáší ADP-ribosylovou část NAD na membránově vázaný regulační protein. Tento protein fyziologicky inhibuje adenylcyklázu, výslednou toxinovou inaktivací dojde ke stimulaci.
  • Pertusový toxin působí hypoglykémii stimulací tvorby inzulínu. PT také zvyšuje citlivost na histamin a zesiluje kapilární permeabilitu.
  • B. pertussis produkuje letální toxin (dermonekrotický toxin) způsobující lokální nekrózu po intradermálním vpichu.
  • Dalším produktem je tracheální cytotoxin, který je toxický pro řasinkový epitel dýchacích cest.

Patogeneze[upravit | editovat zdroj]

B. pertussis adheruje na slizniční povrch trachey a bronchů, kde se rychle namnoží a zablokuje funkci řasinek. Zbytky mikroorganismů obsahují toxin, který se uvolní a dráždí sliznice, navozuje lymfocytózu a vyvolává katarální zánět až nekrózu epitelu sliznic. Přitom se ale bordetelly nedostávají do krevního řečiště. Vzniká peribronchitida a vzhledem k zablokování mukociliárního transportu i dráždivý kašel.

Onemocnění[upravit | editovat zdroj]

Léčba[upravit | editovat zdroj]

U dětí mladších dvou let lze v rané fázi onemocnění podávat hyperimunní imunoglobulin. Antibiotická léčba snižuje akutní toxicitu a zabraňuje vzniku plicních komplikací, podává se chloramfenikol. Vhodný je erytromycin nebo ampicilin.

Prevence[upravit | editovat zdroj]

Očkování v ČR od roku 1958. Od roku 2007 jako součást hexavakcíny.

Bordetella parapertussis[upravit | editovat zdroj]

Bordetella parapertussis
Alcaligenaceae
Bordetella
Morfologie G− nepohyblivá tyčinka
Vztah ke kyslíku striktně aerobní
Kultivace Bordetova-Gengouova půda
Zdroj člověk
Přenos kapénkový
Výskyt kosmopolitní
Inkubační doba 7–21 dnů [1]
Onemocnění parapertusse
Diagnostika kultivace (výtěr z nosohltanu) na Bordetově-Gengouově půdě (24 hodin) [2]
Terapie makrolidy, tetracykliny, co-trimoxazol, chloramfenikol, kortikosteroidy (v paroxysmální fázi pro zmírnění záchvatů kašle) [1]
MeSH ID D042483

B. parapertussis je striktně aerobní bakterie, speciální půdou pro kultivaci je Bordetova-Gengouova půda (obsahuje bramborový extrakt s glycerinem a 25 % beraní krve), roste i na krevním i čokoládovém agaru a na MacConkeyho půdě. Kultivačně je méně náročná než B. pertussis, kolonie jsou typické výraznou beta-hemolýzou a tmavě hnědým pigmentem. Bakterie je oxidáza-negativní a ureáza-pozitivní. Na rozdíl od B. pertussis netvoří pertussový toxin a liší se od ní také svou antigenní výbavou. [3]

B. parapertussis je původce parapertusse (syndrom dávivého kašle). Onemocnění se velice podobá pertussi, rozdíl je především v délce trvání kašle, která je u parapertusse 31 ± 18 dní, zatímco u pertusse je to 23 ± 11 dní. Cestou přenosu jsou kapénky infikovaného aerosolu, inkubační doba je 7–10 dní, onemocnění následně probíhá ve třech stádiích (katarální, paroxysmální a rekonvalescentní). Bordetelly přilnou na řasinkový epitel dýchacích cest, zde se množí, znemožňují funkci řasinek a poškozují sliznici. [4] [1]

V terapii jsou lékem volby makrolidy (clarithromycin, azithromycin), účinné jsou i tetracykliny, co-trimoxazol nebo chloramphenicol. Léčba by měla trvat 14 dní. [1]

CAVE!!! Očkování proti B. pertussis nechrání před nákazou B. parapertussis.[5]


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. s. 228-231. ISBN 978-80-7262-644-1.
  2. BEDNÁŘ, Marek, A SOUČEK a V FRAŇKOVÁ, et al. LÉKAŘSKÁ MIKROBIOLOGIE : Bakteriologie, virologie, parazitologie. - vydání. Triton, 1996. 560 s. s. 259. ISBN 859-4-315-0528-0.
  3. VOTAVA, Miroslav. Lékařská mikrobiologie speciální. 1. vydání. Brno : Neptun, 2003. 39-42 s. ISBN 80-902896-6-5.
  4. BEDNÁŘ, Marek. Lékařská mikrobiologie :  bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. s. 257-259. ISBN 80-238-0297-6.
  5. CHLÍBEK, Roman. Pertuse a současnost očkování [online]. [cit. 2014-11-15]. <https://web.archive.org/web/20160331222721/http://zdravi.e15.cz/clanek/postgradualni-medicina/pertuse-a-soucasnost-ockovani-462088>.