Brucella

Z WikiSkript
Brucella spp.
Brucellaceae
Brucella
Brucella melitensis na krevním agaru
Brucella melitensis na krevním agaru
Morfologie G− kokobacil
Vztah ke kyslíku striktně aerobní
Kultivace prodloužená, krevní agar
Antigeny povrchový L antigen
Zdroj domácí i divoká zvířata
Přenos kontaktem s nemocným zvířetem, kontaminovaný aerosol a mléko
Inkubační doba 2–4 týdny
Onemocnění brucelóza
Diagnostika hemokultura, kultivace, sérologie
Terapie doxycyklin v kombinaci s rifampicinem
MeSH ID D002002


Bakterie rodu Brucella jsou malé, gramnegativní, striktně aerobní nepohyblivé krátké tyčinky či kokobacily. Netvoří spóry. Jedná se o typické zvířecí parazity. Pro člověka jsou patogenní druhy B. abortus, B. melitensis, B. suis a B. canis.

Brucella spp.

Kultivace a biochemie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Brucelly vyžadují prodlouženou dobu kultivace. Kolonie mají lesklý vlhký vzhled, mohou být průsvitné až kalné a často jeví fluorescenci. Jsou kataláza- a oxidázapozitivní. Bakterie produkují endotoxin, který se svými účinky podobá endotoxinu enterobakterií.[1]

Onemocnění[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Brucelóza.

Brucelóza patří mezi typické antropozoonózy, infekce je typická u domácích i divokých zvířat. Místem vstupu infekce u člověka je nejčastěji poraněná kůže případně spojivky, dále může k nákaze dojít vdechnutím kontaminovaného aerosolu nebo konzumací nevhodně upraveného mléka nemocných zvířat. Díky pečlivé veterinární kontrole byla v ČR brucelóza vymýcena, dnes se u nás vyskytují pouze importované nákazy.[1] [2]

Brucelly patří mezi intracelulární parazity fagocytujících buněk, v makrofázích jsou roznášeny po celém těle.[1] V postižených orgánech následně vznikají granulomy. Průběh onemocnění se u jednotlivých druhů brucel liší. [2]

Diagnostika[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Diagnostika je vzhledem k nespecifickým klinickým projevům složitější, provádí se nejčastěji pomocí hemokultury a sérologicky. V testech založených na protilátkách vykazují brucely zkříženou reaktivitu s Francisella tularensis. Nejspolehlivější metodou diagnostiky je kultivace, která ale často není pro svou náročnost úspěšná.[1]

Terapie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

K léčbě se podává kombinace doxycyklinu s rifampicinem, a to po dobu šesti týdnů. U dětí je doxycklin nahrazen co-trimoxazolem.[2]

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Reference[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. a b c d VOTAVA, Miroslav, et al. Lékařská mikrobiologie speciální. 1. vydání. Brno : Neptun, 2003. 495 s. ISBN 80-902896-6-5.
  2. a b c BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. ISBN 978-80-7262-644-1.