Buněčná stěna bakterií

Z WikiSkript
Porovnání stěny bakterií. Nahoře: Grampozitivní bakterie. 1. Cytoplazmatická membrána, 2. Peptidoglykan, 3. Fosfolipidy, 4. Membránové proteiny, 5. Kys. lipoteichoová. Dole: Gramnegativní bakterie. 1. Cytoplazmatická membrána (vnitřní membrána), 2. Periplasmatický prostor, 3. Vnější membrána, 4. Fosfolipidy, 5. Peptidoglykan, 6. Lipoprotein, 7. Proteiny, 8. Lipopolysacharidy, 9. Pór.

Bakteriální (prokaryotická) buňka má na svém povrchu buněčnou stěnu. Buněčnou stěnu mají všechny bakterie s výjimkou mykoplasmat.

Funkce buněčné stěny jsou:

  • stěna je součást buněčného skeletu;
  • stěna dává buňce tvar;
  • stěna poskytuje buňce mechanickou ochranu;
  • stěna ochraňuje buňku před zářením, vyschnutím, chemickým poškozením;
  • stěna kompenzuje osmotický přetlak uvnitř buňky.

Stavba stěny grampozitivních a gramnegativních bakterií[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Liší se stavbou, ale společným znakem je přítomnost peptidoglykanu (mureinu).
    • Peptidoglykan je tvořen vrstvami polysacharidových řetězců, v němž se střídá N-acetylglukosamin a N-acetylmuramová kyselina, jejich spojení je zprostředkováno krátkými peptidy a katalyzováno transpeptidázami.

Stěna grampozitivních bakterií[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Stavba jednodušší než u G−.
  • Ze silné vrstvy peptidoglykanu, přítomno velké množství peptidů spojujících polysacharidové řetězce.
  • Stěna prostoupena kys. teichoovou – hlavní povrchový antigen – funkce vazby kationtů Mg2+ a Ca2+.
  • Až na výjimky (mykobakterie, korynebakterie, nokardie) neobsahuje lipidy.
  • Neobsahuje bílkoviny, kromě streptokoků, u nichž se mezi peptidoglykanem a bílkovinou vrstvou nachází vrstva polysacharidová a tvoří tak mikropouzdro.
  • Gramovým barvením se bakterie s touto buněčnou stěnou barví krystalovou violetí modrofialově.
  • Antibiotika: penicilin, cefalosporin – působí na transpeptidázy, obecně se váží na PBP = penicilin binding proteins, výsledkem působení je inhibice syntézy peptidoglykanu.

Stěna gramnegativních bakterií[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Tenčí, než stěna G+;
  • komplikovanější stavba.
  • Skládá se z: tenké vrstvy peptidoglykanu a vnější membrány.
    • Vnější membrána je tvořena dvojvrstvou fosfolipidů a bílkovinami, k peptidoglykanu připojena prostřednictvím lipoproteinů.
      • Funkcí bílkovin zabudovaných v membráně je transport živin do periplasmatického prostoru (viz dále).
      • Na zevní straně membrány jsou přítomny molekuly lipopolysacharidů – složeny ze 3 částí:
        1. lipid A = endotoxin G− bakterií;
        2. základní polysacharid (R-core, jádro);
        3. specifický polysacharid( O-antigen) – lineární, nositelem antigenicity bakterie (O-antigen), na dlouhé vyčnívající řetězce působí protilátky, chrání tak bakterii a způsobují virulenci (ztráta specifického polysacharidu = ztráta virulence).
      • Poskytuje obranu proti chemickým látkám a lytickým účinkům některých látek.
    • Prostor mezi vnější a vnitřní membránou, tam kde se nachází peptidoglykan, se nazývá periplasmatický prostor.
      • Zde jsou vyloučené metabolity a enzymy (beta-laktamáza – způsobuje rezistenci vůči penicilinu).
  • Gramovým barvením se bakterie s touto buněčnou stěnou barví safraninovým roztokem růžově.

Stěna acidorezistentních bakterií[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • VOTAVA, Miroslav a Zdeněk BROUKAL. Lékařská mikrobiologie pro zubní lékaře. 2. přepr vydání. Brno : Neptun, 2007. ISBN 978-80-86850-03-0.
  • BEDNÁŘ, Marek, et al. Lékařská mikrobiologie : bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. 558 s. ISBN 8023802976.