Burkholderia

Z WikiSkript

Rod Burkholderia patří mezi tzv. gramnegativní nefermentující bakterie, do této skupiny patří spolu s rodem Burkholderia rody vykazující podobné vlastnosti jako tento rod, jsou to rod Pseudomonas a rod Stenotrophomonas. Díky společným vlastnostem a znakům mohou být tyto rody dávány do vzájemné souvislosti, v medicínském významu jsou tyto rody důležité hlavně z hlediska nozokomiálních nákaz.

Taxonomie

Taxonomie rodu Burkholderia se neustále obnovuje, stávající zařazení je následovné:

Burkholderia cepacia

Pencil.png upravit

Burkholderia cepacia
Burkholderiaceae
Burkholderia
Burkholderia cepacia
Burkholderia cepacia
Morfologie G-
Kultivace selektivní půdy, které vyloučí růst kolonie Pseudomonas aeruginosa, Burkholderia cepacia agar
Onemocnění nozokomiální nákazy (především dýchacích cest, u pacientů s cystickou fibrózou)
Diagnostika kultivace vhodného biologického materiálu
Terapie piperacilin, tazobaktam, ceftazidim, karbapenemy, fluorochinolony
MeSH ID D016956


Burkholderia cepacia je bakterie původně parazitující na česnekovitých rostlinách. V současné době získala na významu jako původce nozokomiálních nákaz. Vysoká odolnost vůči nemocničním dezinfekčním prostředkům, jako je Ajatin, Septonex či chlorhexidin, ji činí výjimečnou. Bakterie dovede vázat vzdušný oxid uhličitý a díky této vlastnosti se může množit i v destilované vodě. B. cepacia vytváří exolátky, které poškozují makroorganismy.

Je nebezpečná zvláště pro pacienty s umělými srdečními chlopněmi či cévními implantáty a pro pacienty s cystickou fibrózou plic. Mimo jiné přispívá k infekcím urogenitálního traktu žen způsobených právě nozokomiálním přenosem prostřednictvím gelu užívanému ke gynekologickému vyšetření. Účinná léčba se prokázala při použití piperacilinu a jeho chráněné varianty s tazobaktamem, dále při použití ceftazidimu, karbopenemů nebo fluorochinolonů. Kultivace Burkholderia cepacia není náročná, užívají se ovšem selektivní půdy, které vyloučí růst kolonie Pseudomonas aeruginosa.

Taxonomie

Taxonomie rodu Burkholderia se neustále obnovuje, stávající zařazení je následovné:

  • třída Betaproteobacteria
  • řád Burkholderiales
  • čeleď Burkholderiaceae
  • rod Burkholderia

Burkholderia mallei

Pencil.png upravit

Burkholderia mallei
Burkholderiaceae
Burkholderia
Kolonie Burkholderia mallei na krevním agaru
Kolonie Burkholderia mallei na krevním agaru
Morfologie G− tyčinka
Vztah ke kyslíku striktně aerobní
Kultivace běžné kultivační půdy
Přenos přímý kontakt s nemocným zvířetem, vdechnutí kontaminovaného prachu nebo aerosolu
Inkubační doba 1–14 dnů [1]
Onemocnění vozhřivka (akutní, chronická) [1]
Diagnostika kultivace (při klinickém podezření předem upozornit laboratoř), sérologické a kožní testy [1]
Terapie akutní: karbapenemy, ceftazidim, co-trimoxazol, fluorochinolony, doxycyklin; chronické: až několikaměsíční podávání [1]
MeSH ID D042726
Burkholderia mallei – mikroskopicky

Burkholderia mallei tvoří výjimku mezi ostatními rody, je to nepohyblivá gramnegativní tyčinka. Vyskytuje se většinou v tropech a subtropech a z těchto oblastí k nám může být zavezena. Způsobuje onemocnění lichokopytníků nazývané vozhřivka neboli malleus. Pokud dojde k přenosu na člověka, má často letální důsledky.

Burkholderia pseudomallei

Pencil.png upravit

Burkholderia pseudomallei
Burkholderiaceae
Burkholderia
Kolonie Burkholderia pseudomallei na krevním agaru
Kolonie Burkholderia pseudomallei na krevním agaru
Morfologie G− tyčinka
Vztah ke kyslíku striktně aerobní
Kultivace běžné kultivační půdy
Faktory virulence polysacharidové pouzdro
Přenos vdechnutí kontaminovaného prachu, kožní oděrka, požití kontaminované vody [1]
Výskyt saprofyticky v půdě a ve vodě [1]
Inkubační doba 2 dny až několik měsíců [1]
Onemocnění melioidóza (akutní, subakutní, chronická) [1]
Diagnostika kultivace (hemokultura, hnis, tkáň), sérologie, kožní testy [1]
Terapie závažné: piperacilin, tazobactam, karbapenemy, ceftazidim; lehčí formy: chloramfenikol, doxycyklin, fluorochinolony [1]
MeSH ID D016957


Burkholderia pseudomallei je netypická pro naši destinaci, vyskytuje se převážně v tropech a subtropech jihovýchodní Asie, ale i v severní Austrálii. Tato bakterie vyvolává u lidí a zvířat melioidózu neboli pseudomalleus. Průběh onemocnění může být různý, může být bezpříznakový, chronický a akutní. Neléčená melioidóza je fatální v 95 %[2].


Odkazy

Související člány

Použitá literatura

  • POVÝŠIL, Ctibor a Ivo ŠTEINER, et al. Obecná patologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2011. 290 s. Kapitola 13 : Obecná onkologie. s. 133-190. ISBN 978-80-7262-773-8.
  • VOTAVA, Miroslav, et al. Lékařská mikrobiologie speciální. 1. vydání. Brno : Neptun, 2003. 495 s. Kapitola 1.1: Gramnegativní nefermentující bakterie. s. 29-37. ISBN 80-902896-6-5.
  • KAYSER, Fritz H. a Kurt A. BIENZ. Medical Microbiology. 1. vydání. Německo : Thieme, 2005. 268 s. s. 308-311. ISBN 9781588902450.
  • SEDLÁK, Kamil a Markéta TOMŠÍČKOVÁ. Nebezpečné infekce zvířat a člověka. 1. vydání. Praha : Scientia, 2006. 167 s. s. 147-148. ISBN 80-86960-07-2.

Externí odkazy


  1. a b c d e f g h i j BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. s. 261-262. ISBN 978-80-7262-644-1.
  2. BEDNÁŘ, Marek, Andrej SOUČEK a Věra FRAŇKOVÁ, et al. Lékařská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. 558 s. ISBN 8594031505280.