Burkholderia
Rod Burkholderia patří mezi tzv. gramnegativní nefermentující bakterie, do této skupiny patří spolu s rodem Burkholderia rody vykazující podobné vlastnosti jako tento rod, jsou to rod Pseudomonas a rod Stenotrophomonas. Díky společným vlastnostem a znakům mohou být tyto rody dávány do vzájemné souvislosti, v medicínském významu jsou tyto rody důležité hlavně z hlediska nozokomiálních nákaz.
Taxonomie
Taxonomie rodu Burkholderia se neustále obnovuje, stávající zařazení je následovné:
- třída Betaproteobacteria,
- řád Burkholderiales,
- čeleď Burkholderiaceae,
- rod Burkholderia,
- rod zahrnuje několik druhů bakterií, mezi nejdůležitější z nich patří:
Burkholderia cepacia
| Burkholderia cepacia | |
| Burkholderiaceae | |
| Burkholderia | |
 Burkholderia cepacia | |
| Morfologie | G- |
|---|---|
| Kultivace | selektivní půdy, které vyloučí růst kolonie Pseudomonas aeruginosa, Burkholderia cepacia agar |
| Onemocnění | nozokomiální nákazy (především dýchacích cest, u pacientů s cystickou fibrózou) |
| Diagnostika | kultivace vhodného biologického materiálu |
| Terapie | piperacilin, tazobaktam, ceftazidim, karbapenemy, fluorochinolony |
| MeSH ID | D016956 |
Burkholderia cepacia je bakterie původně parazitující na česnekovitých rostlinách. V současné době získala na významu jako původce nozokomiálních nákaz. Vysoká odolnost vůči nemocničním dezinfekčním prostředkům, jako je Ajatin, Septonex či chlorhexidin, ji činí výjimečnou. Bakterie dovede vázat vzdušný oxid uhličitý a díky této vlastnosti se může množit i v destilované vodě. B. cepacia vytváří exolátky, které poškozují makroorganismy.
Je nebezpečná zvláště pro pacienty s umělými srdečními chlopněmi či cévními implantáty a pro pacienty s cystickou fibrózou plic. Mimo jiné přispívá k infekcím urogenitálního traktu žen způsobených právě nozokomiálním přenosem prostřednictvím gelu užívanému ke gynekologickému vyšetření. Účinná léčba se prokázala při použití piperacilinu a jeho chráněné varianty s tazobaktamem, dále při použití ceftazidimu, karbapenemů nebo fluorochinolonů. Kultivace Burkholderia cepacia není náročná, užívají se ovšem selektivní půdy, které vyloučí růst kolonie Pseudomonas aeruginosa.
Taxonomie
Taxonomie rodu Burkholderia se neustále obnovuje, stávající zařazení je následovné:
- třída Betaproteobacteria
- řád Burkholderiales
- čeleď Burkholderiaceae
- rod Burkholderia
Burkholderia mallei
| Burkholderia mallei | |
| Burkholderiaceae | |
| Burkholderia | |
 Kolonie Burkholderia mallei na krevním agaru | |
| Morfologie | G− tyčinka |
|---|---|
| Vztah ke kyslíku | striktně aerobní |
| Kultivace | běžné kultivační půdy |
| Přenos | přímý kontakt s nemocným zvířetem, vdechnutí kontaminovaného prachu nebo aerosolu |
| Inkubační doba | 1–14 dnů [1] |
| Onemocnění | vozhřivka (akutní, chronická) [1] |
| Diagnostika | kultivace (při klinickém podezření předem upozornit laboratoř), sérologické a kožní testy [1] |
| Terapie | akutní: karbapenemy, ceftazidim, co-trimoxazol, fluorochinolony, doxycyklin; chronické: až několikaměsíční podávání [1] |
| MeSH ID | D042726 |
Burkholderia mallei tvoří výjimku mezi ostatními rody, je to nepohyblivá gramnegativní tyčinka. Vyskytuje se většinou v tropech a subtropech a z těchto oblastí k nám může být zavezena. Způsobuje onemocnění lichokopytníků nazývané vozhřivka neboli malleus. Pokud dojde k přenosu na člověka, má často letální důsledky.
Burkholderia pseudomallei
| Burkholderia pseudomallei | |
| Burkholderiaceae | |
| Burkholderia | |
 Kolonie Burkholderia pseudomallei na krevním agaru | |
| Morfologie | G− tyčinka |
|---|---|
| Vztah ke kyslíku | striktně aerobní |
| Kultivace | běžné kultivační půdy |
| Faktory virulence | polysacharidové pouzdro |
| Přenos | vdechnutí kontaminovaného prachu, kožní oděrka, požití kontaminované vody [1] |
| Výskyt | saprofyticky v půdě a ve vodě [1] |
| Inkubační doba | 2 dny až několik měsíců [1] |
| Onemocnění | melioidóza (akutní, subakutní, chronická) [1] |
| Diagnostika | kultivace (hemokultura, hnis, tkáň), sérologie, kožní testy [1] |
| Terapie | závažné: piperacilin, tazobactam, karbapenemy, ceftazidim; lehčí formy: chloramfenikol, doxycyklin, fluorochinolony [1] |
| MeSH ID | D016957 |
Burkholderia pseudomallei je netypická pro naši destinaci, vyskytuje se převážně v tropech a subtropech jihovýchodní Asie, ale i v severní Austrálii. Tato bakterie vyvolává u lidí a zvířat melioidózu neboli pseudomalleus. Průběh onemocnění může být různý, může být bezpříznakový, chronický a akutní. Neléčená melioidóza je fatální v 95 %[2].
Odkazy
Související člány
- Pseudomonas, Stenotrophomonas, Burkholderia
- Burkholderia cepacia
- Burkholderia mallei
- Burkholderia pseudomallei
Použitá literatura
- POVÝŠIL, Ctibor a Ivo ŠTEINER, et al. Obecná patologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2011. 290 s. Kapitola 13 : Obecná onkologie. s. 133-190. ISBN 978-80-7262-773-8.
- VOTAVA, Miroslav, et al. Lékařská mikrobiologie speciální. 1. vydání. Brno : Neptun, 2003. 495 s. Kapitola 1.1: Gramnegativní nefermentující bakterie. s. 29-37. ISBN 80-902896-6-5.
- KAYSER, Fritz H. a Kurt A. BIENZ. Medical Microbiology. 1. vydání. Německo : Thieme, 2005. 268 s. s. 308-311. ISBN 9781588902450.
- SEDLÁK, Kamil a Markéta TOMŠÍČKOVÁ. Nebezpečné infekce zvířat a člověka. 1. vydání. Praha : Scientia, 2006. 167 s. s. 147-148. ISBN 80-86960-07-2.
Externí odkazy
- Burkholderia description
- Recent advances in the treatment of Pseudomonas aeruginosa infections in cystic fibrosis
- Recent advances in the treatment of Pseudomonas aeruginosa infections in cystic fibrosis
- The National Center for Biotechnology Information
- ↑ a b c d e f g h i j BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. s. 261-262. ISBN 978-80-7262-644-1.
- ↑ BEDNÁŘ, Marek, Andrej SOUČEK a Věra FRAŇKOVÁ, et al. Lékařská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. 558 s. ISBN 8594031505280.
