Campylobacter

Z WikiSkript

Campylobacter spp.
Campylobacteraceae
Campylobacter
Kolonie Campylobacter jejuni
Kolonie Campylobacter jejuni
Morfologie G- tyčky
Vztah ke kyslíku mikroaerofilní
Kultivace speciální kultivační půdy
Antigeny membránový proteinový a lipopolysacharidový antigen, flagelární protein
Zdroj teplokrevná zvířata (drůbež, prase)
Přenos požití kontaminované potravy a vody, kontakt s nakaženým zvířetem, sexuální styk [1]
Výskyt gastrointestinální trakt teplokrevných zvířat
Inkubační doba 1–7 dnů [2]
Onemocnění kampylobakterová enteritida
Diagnostika rektální výtěr a kultivace na selektivních půdách, latexová aglutinace (přítomnost antigenů ve stolici), sérologie [1]
Terapie rehydratace, makrolidy, tetracykliny, chloramfenikol, aminoglykosidy (ATB pouze u závažnějších infekcí) [2]
MeSH ID D002167

Rod Campylobacter jsou Gram-negativní, termofilní bakterie adaptované na trávicí trakt většiny teplokrevných zvířat. Patří do čeledi Campylobacteraceae, řádu Campylobacterales, třídy Epsilon Proteobacteria, kmene Proteobacteria, domény Bacteria.

Rod zahrnuje 18 druhů, z nichž se 11 prokázalo jako původce onemocnění. Patogenní druhy jsou přenosné na člověka a vyvolávají u něj kampylobakterovou enteritidu. Nejznámějšími zástupci rodu jsou C. jejuni, C. coli, C. lari, C. fetus a C. pylori (dnes známý jako Helicobacter pylori).

Campylobacter jejuni

Morfologie[upravit | editovat zdroj]

Bakterie tohoto rodu jsou spirální nebo zakřivené nesporulující tyčinky. Pokud se dostanou do nepříznivých podmínek, mohou vytvářet kokovité formy. Mají polárně umístěné bičíky, které zajišťují pohyblivost.

Kultivace[upravit | editovat zdroj]

Kampylobaktery ke svému růstu potřebují zvláštní podmínky. Rostou v mikroaerofilním prostředí, tzn. v prostředí se sníženým obsahem kyslíku (obvykle se pro záchyt používá prostředí s 5 % kyslíku a 10 % oxidu uhličitého)[1]. Vyžadují speciální kultivační půdy a dostatečnou vlhkost, optimální teplota je 42–43 °C[1]. Při kultivaci ze stolice se přidává směs antibiotik, která blokují růst ostatních přítomných bakterií (Skirrowovo medium) [1]. Během 2–7 dní vytvářejí plazivé kolonie.

Vzhledem k těmto růstovým nárokům byly jako lidské patogeny identifikovány až koncem 20. století.

Výskyt a odolnost v okolním prostředí[upravit | editovat zdroj]

V přírodě jsou mikrobi rodu Campylobacter velmi rozšířené, vyskytují se ve střevech zvířat (hlavně vepřů – C. coli, drůbeže – C. jejuni a C. lari a hovězího dobytka – C. fetus) a u ptáků. Jsou schopné delší dobu přežívat při chladničkových teplotách (4 °C)[1] ve vodě, mléce, potravinách a trusu; infekčnost si zachovávají přibližně 3 týdny. Lze je zničit např. pasterizací, kyselým pH nebo chlorováním. Extrémně citlivé jsou na vyschnutí a většinu používaných dezinfekčních prostředků.

Onemocnění[upravit | editovat zdroj]

U zvířecích hostitelů se kampylobaktery vyskytují většinou asymptomaticky, mohou však způsobit např. potraty u ovcí. U člověka patogenní druhy vyvolávají kampylobakteriózu (nejčastěji C. jejuni).

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Kampylobakterová enteritida.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. a b c d e f BEDNÁŘ, Marek, Andrej SOUČEK a Věra FRAŇKOVÁ, et al. Lékařská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1999. 558 s. s. 284-285. ISBN 8023802976.
  2. a b BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. s. 242-244. ISBN 978-80-7262-644-1.

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Zdroje[upravit | editovat zdroj]

  • BENEŠ, Jiří. Infekční lékařství. 1.vydání vydání. Galén, 2009. 651 s. ISBN 978-80-7262-644-1.
  • JURAJDA, Vladimír. Nemoci drůbeže a ptactva :  bakteriální a mykotické infekce. 1. vydání. Brno : Veterinární a farmaceutická univerzita, 2003. 185 s. ISBN 80-7305-464-7.
  • BEDNÁŘ, Marek, Andrej SOUČEK a Věra FRAŇKOVÁ, et al. Lékařská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. 558 s. ISBN 8023802976.