Canisterapie

Z WikiSkript

Pojem Canisterapie („Canis” – pes a „terapie” – léčení) se v ČR objevuje od počátku 90. let. Mezi průkopníky této formy terpie patří například prof. Matějíček. Jedná se o metodu rehabilitace využívající vztahu mezi člověkem a psem. Pro tuto formu terapie je nutné, aby pes byl správně cvičen a připravován. Existuje více forem canisterapie, kterou může vést jak laik tak profesionál, nezbytným předpokladem ovšem zůstává prokázání dovedností psa na speciálních zkouškách.

Historie[upravit | editovat zdroj]

Je historicky doloženo, že psa, jakožto zvíře schopné rozeznat dobro a zlo, uctívali již obyvatelé Persie či starověkého Egypta. Mezi jedny z perských zvyků patřila přitomnost psa u lůžka umírajícího, aby mohl psu pohlédnout do očí. V Babylóně věřili, že psí sliny mají výrazný léčebný vliv, který se dá srovnat s účinkem antibiotik. Ve středověku lidé využívali pomoci psa při léčbě revmatismu, kdy je k nemocným přikládali, aby zahřívali jejich pohybový aparát a tím jim ulevili od bolesti. V 19. století se začíná využívat psů při léčbě duševních chorob. Od 20. století dochází k bližší specifikaci léčby za pomoci psů, vznikají první koncepty a canisterapie se začíná používat k pomoci při léčbě tělesně postižených dětí. V roce 1990 je založena mezinárodní organizace Canisterapie.

Canisterapie


Formy Canisterapie[upravit | editovat zdroj]

  • Vedená profesionálem (psycholog, lékař, pedagog, fyzioterapeut a další),
  • vedená laikem ve spolupráci s profesionály.


Zmíněný druhý typ probíhá např. ve FN Motol i jiných nemocnicích. Dobrovolný pracovník prochází speciálním školením a musí plně spolupracovat s personálem oddělení, nicméně nevykonává opravdovou terapii. Jedná se spíše o formu odpoutání od stereotypu a rozveselení pacienta.

Canisterapie pod vedením kvalifikovaného fyzioterapeuta

Léčebný vliv Canisterapie[upravit | editovat zdroj]

Existují dvě roviny kladného léčebného působení terapeutického psa na člověka, fyzická a psychická. Využívá se faktu, že pes má asi o stupeň vyšší teplotu než člověk a při polohování k pacientovi dochází tedy k prohřátí svalů, čímž se může pozitivně ovlivnit krevní oběh a uvolnit svalové křeče. Blahodárně může působit i kontakt se psí srstí. Především u dětských pacientů pomáhá pes při stimulaci pohybu a rehabilitaci. Na psychické úrovni může pes působit jako přítel a společník.


Canisterapie může být zaměřena na:

  • rozvoj pohybových schopností (jemná i hrubá motorika),
  • rozvoj lepších citových schopností (hlazení, mazlení, komunikace se psem),
  • rozvoj rozumových schopností (hra, zlepšování slovní zásoby),
  • schopnost relaxace (duševní rovnováha).

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Požitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • GALAJDOVÁ, Lenka a Zdenka GALAJDOVÁ. Canisterapie : pes lékařem lidské duše. 1. vydání. Praha : Portál, 2011. 167 s. ISBN 978-80-7367-879-1.