Clostridium botulinum

Z WikiSkript
Clostridium botulinum
Clostridiaceae
Clostridium
Clostridium botulinum
Clostridium botulinum
Morfologie Grampozitivní, sporulující tyčinka
Vztah ke kyslíku anaerobní
Kultivace TSC agar v anaerobním prostředí
Faktory virulence neurotoxický botulotoxin, superoxiddismutáza, endospory
Zdroj zvířata, včelí med (kojenecký botulismus), masové konzervy
Přenos alimentární (spory), inhalační, traumatický (rány)
Inkubační doba 6−72 hodin
Onemocnění botulismus
Terapie aplikace séra, podpora dýchání
MeSH ID D003014


Clostridium botulinum je Gram pozitivní, anaerobní tyčinka tvořící za určitých okolností spory. Spory jsou klidovou formou bakterie s minimálním metabolismem a takovou morfologickou strukturou, která zajišťuje bakterii vysokou odolnost vůči teplu, vyschnutí, záření a dezinfekčním látkám.[1]

  • Je saprofytem GIT domácích zvířat,[2] v lidském střevě se jako komenzál nevyskytuje a jeho přítomnost svědčí pro recentní kontaminaci z potravy.[1]
  • Produkuje neurotoxický botulotoxin (klobásový jed[3]), který je termolabilní.[2] Existuje 7 antigenních typů botulotoxinu (A−G), přičemž patogenní pro člověka jsou typy A, B, E, F a G.[1] Letální dávka pro 50 % populace (LD50) je 1 μg při parenterální intoxikaci a 3 μg při inhalaci. Pro představu 1 gram krystalického botulotoxinu by dokázal být smrtelný pro 1 milion lidí.[4]

Botulotoxin[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Toxin je tvořen v anaerobním prostředí, často v masové nebo zeleninové konzervě.[2] V případě kojeneckého botulismu bývá za zdroj infekce považován včelí med.[1] Nebezpečné jsou konzervy nafouklé, nažluklé chuti (způsobeno jinými mikroby)[2] a nedostatečně tepelně zpracované.[3] Botulotoxin je citlivý na teplo, záření (včetně světla) a vysoce alkalické prostředí. Termolabilita je kolísavá, toxiny jsou ničeny varem po 1–15 minutách.[2]

Intoxikace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • K intoxikaci dochází většinou alimentární cestou po pozření různé konzervované potravy, méně často inhalačně (aerosolizovaný botulotoxin v biologických zbraních)[4] nebo při infekci rány.[5] Po alimentární intoxikaci se toxin vstřebává z gastrointestinálního traktu do krve. Krví je následně přenesen až k cholinergním zakončení motorických nervů.[1] Botulotoxin je zinková proteáza, která štěpí tzv. SNARE protein, potřebný pro uvolnění acetylcholinu do synaptické štěrbiny. Nedostatek acetylcholinu v synaptické štěrbině je tak zodpovědný za obraz chabé parézy kosterní svaloviny.[4]

V České republice se vyskytují 3–4 prokázané případy ročně.[1]


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Reference[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. a b c d e f BEDNÁŘ, Marek, Andrej SOUČEK a Věra FRAŇKOVÁ, et al. Lékařská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. 558 s. ISBN 8023802976.
  2. a b c d e DOSTÁL, Václav, et al. Infektologie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2005. s. 338. ISBN 80-246-0749-2.
  3. a b SEIDL, Zdeněk a Jiří OBENBERGER. Neurologie pro studium i praxi. 2. vydání. Praha : Grada Publishing, 2004. ISBN 80-247-0623-7.
  4. a b c KOIRALA, Janak a Sangita BASNET. Botulism, Botulinum Toxin, and Bioterrorism: Review and Update: Microbiology and Toxicology [online]. ©2004. [cit. 2012-01-06]. <http://www.medscape.com/viewarticle/482812_2>.
  5. GOETZ, Christopher G a Christopher G GOETZ. Textbook of clinical neurology. 3. vydání. Philadelphia : Saunders Elsevier, 0000. 0 s. ISBN 1-4160-3618-0.