Clostridium tetani

Z WikiSkript
Clostridium tetani
Clostridiaceae
Clostridium
Clostridium tetani
Clostridium tetani
Morfologie Grampozitivní tyčky, sporulující
Vztah ke kyslíku striktně anaerobní
Kultivace krevní agar
Faktory virulence tetanotoxin (tetanospazmin, tetanolysin, enzym retinového účinku)
Zdroj člověk (exogenní i endogenní infekce), zvíře
Přenos infikování rány sporami
Výskyt střevní flóra savců (koně, dobytek) i člověka, odtud se exkrementy dostává do půdy, prachu
Inkubační doba několik dní až týdnů
Onemocnění tetanus
Diagnostika klinický obraz v časové souvislosti s úrazem
Terapie komplexní intenzivní péče, hyperimunní lidský antitetanický Ig, aktivní imunizace tetanickým anatoxinem, chirurgické ošetření, penicilin, metronidazol
Očkování aktivní imunizace (tetanický anatoxin)
MeSH ID D003017


Clostridium tetani je anaerobní, štíhlá, neinvazivní, Gram-pozitivní tyčinka opatřená bičíky. Produkuje neurotoxin tetanospazmin vyvolávající tetanus. Do CNS se šíří hlavně nervosvalovým spojením. Toxin blokuje uvolňování inhibičních neurotransmiterů, klinicky se manifestuje jako spasmus příčně pruhované svaloviny. Tvoří velmi odolné spóry, ve kterých může přežívat velice dlouho, zatímco vegetativní formy vlivem kyslíku rychle hynou. Spóry přežívají var a jsou odolné proti většině dezinfekčních činidel.

Historie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

V roce 1884 byl A. Nicolairem izolován toxin podobný strychninu z anaerobních půdních bakterií. V témže roce A. Carle a G. Rattone objasnili etiologii tetanu tím, že vyvolali tetanus u králíka, který byl naočkován injekcí hnisu z lidského tetanu. Kitasato Shibasaburo v roce 1889 izoloval C.tetani u člověka. Později předvedl vznik tetanu u zvířat po injekčním podání bakterií, ale také neutralizaci toxinu pomocí specifických protilátek. Během roku 1897 E. Nocard prokázal schopnost navození pasivní imunity u lidí tetanickým antitoxinem. P. Descombey vyvinul v roce 1924 vakcínu proti tetanu založenou na toxoidu.

Výskyt[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Nalézá se ve střevech savců (často u koní), může být ve střevě člověka. Obvykle se nachází v půdě, která je hnojená koňským nebo kravských hnojem.

Morfologie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

C. tetani je štíhlá Gram-pozitivní tyčinka velikosti 0,5x5–7μm. Obsahuje terminální spóru, tvarem připomíná paličku.

Kultivace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Dobře roste na krevním agaru.Vykazuje hemolýzu. Vyžaduje anaerobní prostředí.

Antigeny a toxicita[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Tetanický toxin je tvořen třemi složkami: tetanospazminem, tetanolyzinem s hemolytickými vlastnostmi a enzymem reninového účinku. Nejdůležitější je tetanospasmin, homogenní polypeptid jednoho antigenního typu. V závislosti na bičíkových antigenech a schopnosti produkce tetanospazminu bylo identifikováno 11 typů C. tetani.

Tetanus[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

C. tetani způsobuje onemocnění zvané tetanus traumaticus. K infekci dochází poraněním a kontaminací z půdy, inkubační doba je přibližně jeden týden. Toto onemocnění nezanechává imunitu, protože se toxin díky rychlému vychytávání nervovou tkání nedostane k imunokompetentním buňkám.

Patogeneze[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Toxin vstřebaný z poranění do krve a lymfy se dostává k nervosvalovým ploténkám a skrz ně do nervového systému. Po průniku do cytosolu neuronu blokuje uvolňování inhihibičních mediátorů (kys. gamma-aminomáselná, glycin). Snižuje práh dráždivosti motorických neuronů a nastávají tonicko-klonické křeče.

Projevy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zpočátku stažení žvýkacího svalstva, trismus. Křeče mimických svalů, které jsou doplněné sliněním (risus sardonicus). Tuhne šíje a záda za vzniku typického obloukovitého prohnutí těla opistotonus. Při pokusech o napití dochází k laryngospasmu. Postupně jsou zasaženy i dýchací svaly, pacient umírá na asfyxii nebo na srdeční selhání.

Laboratorní diagnostika[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Onemocnění je rozpoznatelné podle klinického obrazu. Vyšetřovaná excize z poranění by pravděpodobně dala negativní výsledek mikroskopického vyšetření, vzhledem k nízkému počtu clostridií v ráně. Je vhodné kultivaci doplnit průkazem toxinu na myších, který se jim injikuje ke kořeni ocasu, a v případě pozitivního průkazu dojde k jeho esovitému ztuhnutí.

Epidemiologie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Tetanus je charakteristická sapronóza (onemocnění vyvolané hnilobnými bakteriemi), zdrojem infekce je vnější prostředí. Není přenosný na jinou osobu. Díky systému očkování je u nás onemocnění vzácné, vyskytuje se převážně u starších imunokompromitovaných osob.

Prevence[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Nejvýznamnější je pravidelné očkováni toxoidem. Ochranný účinek poskytuje více než 10 let, takže po každých deseti letech je doporučována upomínací dávka (booster). Je součástí šestivalentní smíšené očkovací látky (hexavakcína) spolu s záškrtem, dávivým kašlem, invazivní hemofilovou infekcí, virovou hepatitidou B a dětskou mozkovou obrnou.

Léčba[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Léčba spočívá v podávání antitetanického imunoglobulinu (má jen malou šanci na úspěch vzhledem k tomu, že toxin je již přítomen v CNS, kam se imunoglobulin nedostane). Dříve byl používán koňský IgG, který měl vykazovat vyšší účinnost, ale vzhledem k vedlejším účinkům byl nahrazen lidským IgG. Nespecifickou léčbou rozumíme řádné chirurgické ošetření rány, podporu dýchání a snížení dráždivosti léky. Často se také zahajuje léčba penicilinem G nebo metronidazolem. Antibiotická léčba má nižší význam, nicméně je na ni klostridium citlivé. Podávání penicilinu může však vést k amplifikaci tetanospasminových účinků.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Externí odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • VOTAVA, Miroslav a Zdeněk BROUKAL. Lékařská mikrobiologie pro zubní lékaře. 1. vydání vydání. Brno : Neptun, 2007. 0 s. ISBN 978-80-86850-03-0.
  • JULÁK, Jaroslav. Úvod do lékařské bakteriologie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2006. ISBN 80-246-1270-4.
  • Pharma-reports. . Klinicky významné bakterie. 1. vydání. Praha : Triton, 2012. ISBN 978-80-7387-588-6.
  • BEDNÁŘ, Marek, Andrej SOUČEK a Věra FRAŇKOVÁ, et al. Lékařská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1999. 558 s. ISBN 8023802976.