Corynebacterium diphtheriae

Z WikiSkript
Corynebacterium diphtheriae
Enterobacteriaceae
Corynebacterium
Corynebacterium diphtheriae na krevním agaru
Corynebacterium diphtheriae na krevním agaru
Morfologie G+ koryneformní tyčinka
Vztah ke kyslíku fakultativně anaerobní
Kultivace krevní agar, Claubergova půda, Tinsdalova půda
Faktory virulence difterický toxin
Zdroj nemocný, nosič
Přenos kapénkově
Inkubační doba 2–4 dny
Onemocnění diftérie
Diagnostika Gramovo barvení, kultivace z výtěru na Tinsdalově půdě
Terapie difterický toxoid, erytromycin
Očkování DiTePe vakcína
MeSH ID D003353


Bakterie rodu Corynebacterium jsou grampozitivní, fakultativně anaerobní, nesporulující tyčky kyjovitého tvaru. Corynebacterium diphtheriae je původcem diftérie, která má více klinických forem.

Kultivace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

C. diphtheriae je kultivačně nenáročná bakterie. Roste běžně na půdách s příměsí krve a séra. Typický je její růst na kultivačních půdách s příměsí solí teluru (Tinsdalova a Claubergova půda). Teluričitan redukuje na kovový telur, na kultivační půdě tak vznikají černě zbarvené kolonie. Podle vzhledu kolonií rozlišujeme tři typy: gravis, mitis a intermedius, jednotlivé typy se vyznačují různým klinickým průběhem onemocnění.

Patogenita[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Na patogenitě bakterie se podílejí adherenční faktory, neuraminidáza a především difterický toxin. Pro tvorbu toxinu je nezbytná přítomnost tox genu, který je přenášený β-bakteriofágem. Toxin má tři strukturní a funkční domény – receptorovou, transmembránovou a katalytickou. Ta ireverzibilně blokuje proteosyntézu, což vede k zániku infikované buňky.

Onemocnění[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

C. diphtheriae se množí v místě vstupu na sliznici horních cest dýchacích, ve vagině nebo v ráně. Klinický průběh infekce ovlivňuje virulence daného kmene, tvorba toxinu i stav infikovaného organismu. V infikovaném místě se vytváří pseudomembrána z fibrinu, pod ní jsou bakterie, které produkují toxin. Ten způsobuje nekrózu okolních buněk a toxémii. Cílové tkáně působení toxinu jsou myokard a periferní nervy.

Pseudomembrány vznikající ve sliznici horních cest dýchacích mohou vést k jejich mechanické obstrukci, edému sliznice a následně k dušení.

Terapie a prevence[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Léčbou akutní infekce je podání antitoxinů, pro eliminaci infekčního agens se podává erytromycin.[1]

Prevencí je očkování difterickým toxoidem, provádí se v trojkombinaci jako povinné očkování dětí proti diftérii, tetanu a pertusi. Dnes se uvažuje o zavedení přeočkování v dospělém věku.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Reference[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. VOTAVA, Miroslav, et al. Lékařská mikrobiologie speciální. 1. vydání. Brno : Neptun, 2003. 495 s. ISBN 80-902896-6-5.

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • VOTAVA, Miroslav, et al. Lékařská mikrobiologie speciální. 1. vydání. Brno : Neptun, 2003. 495 s. ISBN 80-902896-6-5.
  • BEDNÁŘ, Marek. Lékařská mikrobiologie : bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. 1996. 
  • BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. ISBN 978-80-7262-644-1.