Cytologické vyšetření mozkomíšního moku

Z WikiSkript

Cytologické vyšetření mozkomíšního moku je součástí základního vyšetření mozkomíšního moku. Přispívá k diagnostice neuroinfekcí, krvácení do CNS, autoimunitních onemocnění či nádorů. Zahrnuje:

  1. kvantitativní cytologii – spočívá ve stanovení počtu buněčných elementů,
  2. kvalitativní cytologii – stanovují se typy buněk v likvoru a jejich počet.

Metoda stanovení[upravit | editovat zdroj]

  • K cytologickému vyšetření a stanovení počtu elementů je zapotřebí použít nativní necentrifugovaný likvor do 3 hodin po odběru (stačí 0,1 ml). Barví se kyselým fuchsinem.
  • Buňky se počítají ve Fuchsově-Rosenthalově komůrce, která má objem přibližně 3 mm3. Proto se výsledky vyjadřují zlomkem n/3. Erytrocyty odečítáme v nebarveném preparátu, ostatní elementy se počítají v preparátu barveném.

Hodnocení[upravit | editovat zdroj]

  • V mozkomíšním moku dospělé osoby nalézáme do 10/3 (3 v 1 μl), hodnota 11–15/3 je považována za hraniční. Normální počet buněk se označuje jako oligocytóza, při zvýšeném počtu buněk hovoříme o pleocytóze.
  • Při kvalitativním hodnocení jsou v normálním likvoru přítomny pouze lymfocyty (60–80 %) a monocyty (20–40 %), ojediněle se mohou vyskytnout ependymální buňky nebo buňky chorioidálního plexu.
  • Přítomnost erytrocytů může být způsobena arteficiálně poraněním cévy při lumbální punkci nebo v důsledku krvácení do likvorových cest.
  • Také přítomnost dalších elementů (granulocyty, aktivované lymfocyty, plazmatické buňky, aktivované monocyty, nádorové buňky) jsou příznakem patologických dějů v CNS.

Některé typy patologických cytologických nálezů v likvoru[upravit | editovat zdroj]

Pleocytóza[upravit | editovat zdroj]

  • Monocytární
Převažují monocytární buňky a je zvýšeno zastoupení jejich aktivovaných forem. Představují nespecifickou reakci na předchozí podráždění nervového systému (např. ischémie CNS, terminální fáze zánětu s úklidovou reakcí, stav po angiografii CNS).
  • Granulocytární
Výrazné zvýšení neutrofilních granulocytů (tisíce až desetitisíce) je typické pro hnisavé (bakteriální) záněty. Převaha eosinofilů se vyskytuje při alergických reakcích nebo při některých neuroinfekcích (parazitární, mykotické).
  • Lymfocytární
Pleocytóza s převahou lymfocytů včetně aktivovaných forem je charakteristický nález pro nehnisavé zánětlivé onemocnění virového původu, ale někdy i u některých bakteriálních neuroinfekcí.

Patologická oligocytóza[upravit | editovat zdroj]

(celkový počet elementů nepřesahuje normu, patologické je jejich zastoupení)

  • Monocytární
Vyznačuje se převahou monocytů a zvýšeným relativním zastoupením aktivovaných monocytů. Tento nespecifický obraz může doprovázet např. krvácení do likvorových cest, kdy se mohou prokázat makrofágy s pohlcenými erytrocyty nebo terminální fázi zánětu.
  • Granulocytární
Granulocytární oligocytóza s převahou neutrofilů je častým nálezem u počínající hnisavé i nehnisavé neuroinfekce.
  • Lymfocytární
Je charakteristická převahou lymfocytů se zvýšeným relativním zastoupením aktivovaných forem. Přítomnost plazmatických buněk svědčí pro intratékální syntézu protilátek. Je typická pro chronické neuroinfekce a pro roztroušenou sklerózu.
  • Tumorózní pleocytóza nebo oligocytóza
Nádorové elementy v likvoru mají původ v nádorech lokalizovaných v blízkosti likvorových cest nebo v maligní infiltraci mening.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

  • FIALOVÁ, L. a M VEJRAŽKA. Základní vyšetření mozkomíšního moku [online]. ©2005. Poslední revize 2008, [cit. 8. 9. 2009]. <https://el.lf1.cuni.cz>.

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • ADAM, P, et al. Cytologie mozkomíšního moku (CD-ROM). 1. vydání. Praha : SEKK, 2000. 
  • AMBLER, Z, J BEDNAŘÍK a E RŮŽIČKA. Klinická neurologie – část obecná. 1. vydání. Praha : Triton, 2004. ISBN 80-7254-556-6.
  • GLOSOVÁ, L. Cytologický atlas mozkomíšního moku. 1. vydání. Praha : Galén, 1998. ISBN 80-85824-70-1.
  • KALA, M. a J MAREŠ. Lumbální punkce a mozkomíšní mok. 1. vydání. Praha : Galén, 2008. ISBN 978-80-7262-568-0.
  • MASOPUST, J. Klinická biochemie. Požadování a hodnocení biochemických vyšetření I. a II. část. 1. vydání. Praha : Karolinum, 1998. ISBN 80-7184-650-3.
  • NEVŠÍMALOVÁ, S, E RŮŽIČKA a J TICHÝ, et al. Neurologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2005. ISBN 80-7262-160-2.
  • SCHNEIDERKA, Petr, et al. Kapitoly z klinické biochemie. 2. vydání. Praha : Karolinum, 2004. ISBN 80-246-0678-X.
  • RACEK, J, et al. Klinická biochemie. První vydání. Praha : Galén – Karolinum, 1999. s. 317. ISBN 80-7262-023-1.
  • ŠTERN, P, et al. Obecná a klinická biochemie pro bakalářské obory studia. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2005. ISBN 978-80-246-1025-2.
  • ZIMA, T, et al. Laboratorní diagnostika. 1. vydání. Praha : Galén – Karolinum, 2002. s. 728. ISBN 80-7262-201-3.