Diabetes mellitus 2. typu (biochemie)
Typ 2 je převažující formou DM. Nemocní nebývají životně závislí na exogenním inzulinu, protože produkce inzulinu nebývá snížená, nebo je snížená méně než v případě DM 1. typu.
Příčina tohoto typu spočívá v poruše účinku inzulinu. Jedná se o tzv. rezistenci vůči inzulinu (inzulinorezistence) z důvodů poruchy inzulinového receptoru nebo o poruchu v přenosu inzulinového signálu do buňky.
Koncentrace inzulinu v krvi bývají zpočátku v důsledku inzulinové resistence zvýšené. V dalším průběhu onemocnění nastupuje i porucha sekrece inzulinu, β-buňky postupně ztrácejí schopnost reagovat syntézou inzulinu na zvýšenou hladinu glukózy.
Onemocnění se manifestuje převážně v dospělosti, obvykle ve věku nad 40 let. DM 2. typu má vysokou dědivost, takže v anamnéze bývá patrná rodinná zátěž. Na rozdíl od 1. typu nemají nemocní sklon ke ketoacidóze. V 60–90 % je spojen s obezitou.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
- Diabetes mellitus • Diabetes mellitus (pediatrie) • Gestační diabetes mellitus • Novorozenec diabetické matky
- Diabetes mellitus 1. typu (endokrinologie) • Diabetes mellitus 1. typu (biochemie)
- Diabetes mellitus 2. typu (endokrinologie) • Diabetes mellitus 2. typu (biochemie) • Diabetes mellitus 2. typu (pediatrie)
- Komplikace diabetu mellitu
- Diabetes a nádory • Transplantace v diabetologii • Transplantace slinivky břišní
- Metabolický syndrom a inzulínová rezistence
- Diabetická ketoacidóza/kazuistika
- Edukace diabetika • Selfmonitoring glykemie
