Diabetes mellitus 2. typu (biochemie)

Z WikiSkript
Zkontrolováno old.png

Typ 2 je převažující formou DM. Nemocní nebývají životně závislí na exogenním inzulinu, protože produkce inzulinu nebývá snížená, nebo je snížená méně než v případě DM 1. typu.

Příčina tohoto typu spočívá v poruše účinku inzulinu. Jedná se o tzv. rezistenci vůči inzulinu (inzulinorezistence) z důvodů poruchy inzulinového receptoru nebo o poruchu v přenosu inzulinového signálu do buňky.

Koncentrace inzulinu v krvi bývají zpočátku v důsledku inzulinové resistence zvýšené. V dalším průběhu onemocnění nastupuje i porucha sekrece inzulinu, β-buňky postupně ztrácejí schopnost reagovat syntézou inzulinu na zvýšenou hladinu glukózy.

Onemocnění se manifestuje převážně v dospělosti, obvykle ve věku nad 40 let. DM 2. typu má vysokou dědivost, takže v anamnéze bývá patrná rodinná zátěž. Na rozdíl od 1. typu nemají nemocní sklon ke ketoacidóze. V 60–90 % je spojen s obezitou.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]