Krevní obraz

Z WikiSkript
Červená krvinka (vlevo), krevní destička (uprostřed) a bílá krvinka (vpravo)

(Celkový) krevní obraz (KO) je běžné screeningové vyšetření. Provádí se při každém příjmu do nemocnice, stejně jako při podezření na hematologické nebo vážnější infekční onemocnění.

Součásti KO:

Postup a použité metody[upravit | editovat zdroj]

Žilní krev je odebrána do zkumavky s EDTA. Počty a relativní zastoupení jednotlivých buněčných řad jsou analyzovány za pomocí průtokové cytometrie. Průtoková cytometrie určí nejenom množství buněk jednotlivých buněčných typů v jednotce objemu, ale také objemy daného typu. Některé abnormální buňky mohou být identifikovány nepřesně (schistocyty, nezralé a leukemické formy leukocytů). V případě podezření na přítomnost abnormálních buněčných typů je nutné vyhodnocení pod mikroskopem zkušeným laboratorním pracovníkem (tzv. „manuální“ diferenciál). Hb koncentrace je určena s použitím kolorimetrie (= absorpční spektrometrie). Hct je stanoven po centrifugaci vzorku jako poměr (procentuální hodnota) kondenzovaného („namačkaného“) objemu buněčných elementů (Ery + Leu + Tr) vzhledem k celkovému objemu. Parametry erytrocytů (MCV, MCH, MCHC) jsou vypočítány pomocí jednoduchých rovnic.

Fyziologické hodnoty[upravit | editovat zdroj]

Hematopoéza
Parametr Muži Ženy Jednotka a komentář
Ery 5±0,7 4,6±0,7 × 106/µl (= 1012/l)
Hb 150±20 140±20 × g/l (také se vyjadřuje g/dL)
Hct 0,46±0,06 0,43±0,06 (nebo × 100 v procentech)

Retikulocyty: 0,5–1,5 %

  • Odráží dynamiku změn v počtu erytrocytů. Snížené hodnoty obvykle znamenají anémii z nedostatečné produkce, zatímco zvýšené hodnoty anémii ze zvýšených ztrát.
Parametr Výpočet Hodnota
MCV Hct/Ery 90±5 fL
MCH Hb/Ery 31±3 pg
MCHC MCH/MCV = Hb/Hct 34±3 g/dl

MCV (mean corpuscular volume, střední objem erytrocytu),

  • dělí anémie na mikrocytární, normocytární a makrocytární.

MCH (mean corpuscular hemoglobin, průměrné množství Hb v buňce),

  • dělí anémie na hypochromní a normochromní.

MCHC (mean corpuscular hemoglobin concentration, střední koncentrace Hb v erytrocytech).

RDW (distribuční šíře erytrocytů): 11,5–14,5 %,

  • podává přehled o variabilitě ve velikosti červených krvinek (anizocytóze).

Leu: 4000–10 000/µl (děti asi o 25 % více, batolata – asi o 50 % více)

Diferenciální rozpočet leukocytů:

Trombocyty: 150 000–350 000/µl

Nomenklatura změn počtu buněk v KO[upravit | editovat zdroj]

Buněčný typ Vzestup Pokles
Erytrocyty polyglobulie / polycytémie anémie
Leukocyty leukocytóza leukopenie
lymfocyty lymfocytóza lymfocytopenie
granulocyty granulocytóza granulocytopenieagranulocytóza
neutrofily neutrofilie neutropenie
eozinofily eozinofilie eozinopenie
Trombocyty trombocytóza trombocytopenie
Všechny řady pancytopenie

Příčiny změn v krevním obraze[upravit | editovat zdroj]

Červená krevní řada[upravit | editovat zdroj]

Parametr Zvýšen Snížen[1]
Hemoglobin polycytémie, pobyt ve výškách, stavy spojené s hypoxií, nádory produkující erytropoetin (např. karcinom ledviny), stresové stavy, kuřáctví, dehydratace anémie, hemolýza, renální insuficience, krevní ztráty, aplázie dřeně, léky (chloramfenikol, zlato), gravidita (převládá hemodiluce nad pouze mírným vzestupem erytromasy)
Počet erytrocytů polycytémie, pobyt ve výškách, srdeční onemocnění, nádory produkující erytropoetin, stres, kuřáctví, hemokoncentrace anémie, hemolytické stavy, renální insuficience, krevní ztráty, aplázie dřeně, toxické látky (benzol), léky (chloramfenikol)
MCV karence B12 (perniciózní anémie), nedostatek kyseliny listové, jaterní onemocnění, abuzus alkoholu, myxedém, aplázie dřeně, retikulocytóza (mladé formy erytrocytů jsou větší), myelofibróza (v nátěrech typické slzičkové erytrocyty – dakryocyty), léky (antikonvulziva) karence Fe, hemoglobinopatie (talasemie), anémie chronických onemocnění, sideroblastické anémie, otrava olovem
Distribuční šíře erytrocytů vyšší MCV: karence vitaminu B12 nebo kyseliny listové, jaterní onemocnění, imunohemolytické anémie, nemoc z chladových aglutininů
nižší MCV: sideropenie, DIC (diseminovaná intravaskulární koagulace), konsumpční koagulopatie a stavy spojené s fragmentací erytrocytů (schistocyty), hemoglobinopatie
Počet retikulocytů hemolytické anémie, akutní krevní ztráty, anémie v průběhu terapie aplastické anémie, anémie s poruchou vyzrávání červené řady, jaterní onemocnění, posttransfuzní stavy, stavy po chemoterapii

Bílá krevní řada[upravit | editovat zdroj]

Parametr Zvýšen Snížen[1]
Počet neutrofilů akutní bakteriální infekce, akutní a chronické myeloidní leukemie, myeloproliferace, generalizovaná maligní onemocnění, stresové stavy – bolest, chlad, teplo (tzv. distribuční leukocytóza s přesunem leukocytů z marginálního poolu do cirkulujícího), nekrózy tkáně (infarkt myokardu), vaskulitidy, dekompenzace diabetu s acidózou, léky (G-CSF a GM-CSF – faktory stimulující kolonie granulocytů, resp. granulocytů a makrofágů, lithium, kortikoidy, adrenalin), leukemoidní reakce (nad 30 000 segmentovaných i mladších granulocytů) u sepsí, endokarditid, miliární tuberkulózy a metastáz nádorů virové infekce, aplastické anémie, rtg záření, agranulocytóza, imunosuprese, léky (antibiotika, chemoterapeutika, tyreostatika, analgetika, psychofarmaka), lymfatické a monocytové leukémie

CAVE! Při hodnocení neutropenií je podstatný pokles jejich absolutního počtu.

Počet lymfocytů chronické infekce, tuberkulóza, chronická lymfadenóza, infekční mononukleóza, další virózy, chronická lymfadenóza, Hodgkinova choroba, hypokortikalizmus, idiopatická proktokolitida, idiopatická trombocytopenická purpura AIDS a přidružená onemocnění, poškození kostní dřeně po chemo- a radioterapii, léčba steroidy, hyperkortikalizmus, aplastická anémie, neurologická onemocnění (roztroušená skleróza)
Počet monocytů virové, protozoární a parazitární infekce, granulomatózní choroby (sarkoidóza, Crohnova choroba), nádory (maligní lymfomy, monocytová leukemie) aplastické anémie, chronická lymfadenóza, terapie glukokortikoidy
Počet eosinofilů alergická onemocnění, bronchiální astma, parazitární infekce (u nás nejčastěji toxokaróza, trichinelóza a střevní helmintózy), lékové alergie, kolagenózy, angioneurotický edém, Hodgkinova choroba a další generalizované malignity, kožní choroby (urticaria, pemphigus)
Počet bazofilů chronická myeloidní leukemie, hypotyreóza, mastocytom, event. systémová mastocytóza

Krevní destičky[upravit | editovat zdroj]

Parametr Zvýšen Snížen[1]
Počet trombocytů maligní onemocnění (zejm. oblast GIT), zánětlivá střevní onemocnění, stavy po splenektomii, myeloproliferativní onemocnění (trombocytemie, polycythemia vera), infekce, po ztrátách krve, sideropenie, pankreatitidy hypersplenizmus (zejm. při cirhóze jater), poškození dřeně, alkohol, imunitní poruchy (nejčastěji polékové), infekce (např. Helicobacter pylori), kolagenózy, DIC a jiné konsumpční koagulopatie, septické stavy

Fyziologické změny v krevním obraze a v diferenciálním počtu v dětství[upravit | editovat zdroj]

Genová exprese hemoglobinu před a po narození (data on Wood W.G., (1976). Br. Med. Bull. 32, 282.).

Normální hodnoty červených a bílých krvinek v periferní krvi se u dětí mění v závislosti na věku.

Hemoglobin

V perinatálním období je hemoglobin (Hb) složen z 80 % z fetálního hemoglobinu (HbF – řetězce α2 γ2) a z 20 % z hemoglobinu dospělých (HbA1 – řetězce α2 β2). Po narození dochází během 6–12 měsíců k výměně fetálního hemoglobinu za hemoglobin dospělých.

Erytrocyty

V prvních dnech po narození je přítomna krátkodobá polyglobulie (relativní polycytémie) s koncentrací hemoglobinu kolem 195 g/l v důsledku redukce objemu krve, zvýšený počet retikulocytů na 3 % a makrocytóza erytrocytů. Po novorozeneckém období dochází k plynulému poklesu hladiny hemoglobinu v důsledku utlumené erytropoézy. Ve věku 10 týdnů je dosaženo nejnižší hodnoty hladiny hemoglobinu (až 95 g/l, průměrně 115 g/l) – tento jev se někdy nazývá „anémie tříměsíčního období“. Následuje plynulý vzestup až do dosažení hodnot dospělých po skončení puberty. Normální hodnota retikulocytů se pohybuje kolem 1 % a doba životnosti erytrocytu v krvi je 120 dní. U nedonošených dětí je pokles hemoglobinu výraznější díky nedostatečné produkci erytropoetinu – „anémie nedonošených“. Pokles Hb je kompenzován posunem disociační křivky kyslíku doprava a lehčím výdejem kyslíku do tkání. Mění se také objem erytrocytů. Po narození je 119 fl (makrocytóza), poté klesá na 70-77 fl v 6 měsících a postupně stoupá na 80-90 fl v dospělosti.[2][3]

Normální hodnoty červeného krevního obrazu[4]
Věk Hemoglobin (g/l) Hematokrit (%) Erytrocyty (1012/l) Retikulocyty (‰) MCV (μm3) Poznámka
1 den 140–240 58–62 4,5–6,5 15–65 106±7 polyglobulie
1 měsíc 110–170 30–37 3,9–5,3 3–13 100±6
3 měsíce 100–130 30–37 3,2–4,3 10–35 88±6 „anémie tříměsíčního období“
1 rok 110–150 33–40 4,2–5,5 3–13 73±8
13–17 let muži 130–160 39–47 4,8–5,7 1–13 78±8
13–17 let ženy 110–160 36–44 4,3–5,5 1–15 78±8
Leukocyty

Počet leukocytů během prvních dnů života prudce stoupá až na hodnoty okolo 20×109/l (leukocytóza tvořená granulocyty – neutrofily, eosinofily a bazofily) – neutrofilie s posunem doleva. Asi po jednom týdnu opět ubývá leukocytů („první překřížení“v 5. dni)[3] a objevuje se převaha lymfocytů (relativní lymfocytóza) do věku 4. roku, pak se poměr neutrofily/lymfocyty vyrovnává a později převažují granulocyty až do stáří („druhé překřížení“ v 5. roce). Monocyty tvoří v diferenciálním rozpočtu 5-10 % buněk.[2][3]

Trombocyty

Normální počet je 140-400×109/l bez závislosti na věku, objem 7-11 fl a doba jejich života v cirkulaci 7-10 dní.[3]


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. a b c KRČ, I. HEMATOLOGIE – HODNOCENÍ KREVNÍHO OBRAZU. UROLÓGIA PRE PRAX [online]. 2007, roč. -, vol. 5-6, s. 231-232, dostupné také z <http://www.solen.sk/index.php?page=pdf_view&pdf_id=2830>. 
  2. a b MUNTAU, Ania Carolina. Pediatrie. 4. vydání. Praha : Grada, 2009. s. 233. ISBN 978-80-247-2525-3.
  3. a b c d LEBL, J, J JANDA a P POHUNEK, et al. Klinická pediatrie. 1. vydání. Galén, 2012. 698 s. s. 529-530. ISBN 978-80-7262-772-1.
  4. MUNTAU, Ania Carolina. Pediatrie. 4. vydání. Praha : Grada, 2009. s. XX. ISBN 978-80-247-2525-3.

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • NEČAS, Emanuel. Patologická fyziologie orgánových systémů, část I. 2. vydání. Praha : Nakladatelství Karolinum, 2007. ISBN 978-80-246-1291-1.