Eikenella

Z WikiSkript
Eikenella spp.
Neisseriaceae
Eikenella
Eikenella corrodens
Eikenella corrodens
Morfologie G− tyčinka
Vztah ke kyslíku fakultativně anaerobní
Kultivace kultivační půdy s přídavkem heminu
Onemocnění periapikální a periodontální abscesy, gingivitida, mozkové abscesy, otitida, sinusitida, aspirační pneumonie, plicní abscesy, infekční endokarditida, kožní infekce, prostatitida, sepse
Terapie cefoxitin a cefuroxin, penicilin, tetracyklin, cefalosporiny
MeSH ID D016970


Jediným známým zástupcem tohoto rodu je Eikenella corrodens, jež byla objevena v roce 1958 M. Eikenem. Jedná se o gramnegativní fakultativně anaerobní tyčinku. U člověka může být izolována jako komenzál z ústní dutiny, gastrointestinálního systému či ženského urogenitálního systému. Eikenella je řazena do skupiny HACEK (některé druhy rodu Haemophilus, dále Actinobacillus, Cardiobacterium, Eikenella a Kingella), a to na základě podobnosti v kultivačních nárocích.

Kultivace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Pro růst za aerobních podmínek vyžaduje tato bakterie přítomnost heminu (faktor X) v kultivační půdě, lépe roste v atmosféře obohacené o oxid uhličitý. Na pevných kultivačních půdách pozorujeme růst šedavých malých kolonií dvojího typu, a to kolonie korodující, které vrůstají do agaru, a kolonie nekorodující. V jedné kultuře můžeme současně pozorovat oba typy. Růst může být provázen zápachem po chlóru. Eikenella je oxidáza-pozitivní, kataláza-negativní, redukuje nitrát.

Onemocnění[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Eikenella corrodens byla izolována z periapikálních a periodontálních abscesů či z gingivitid. Dále tato bakterie hraje roli v etiologii mozkových abscesů, otitid, sinusitid, aspiračních pneumonií a plicních abscesů, může být infekčním agens endokarditidy, kožní infekce, prostatitidy či sepse. Jako patogen se dále uplatňuje ve směsných infekcích, a to například u pacientů s karcinomy v oblasti hlavy a krku, často je pozorován v ráně kousnutím (vulnus morsum). Rovněž je etiologickým agensem u tzv. needle-licker's osteomyelitidy, což je osteomyelitida u pacientů s IDM či intravenózních narkomanů, kteří olizují jehly před jejich použitím.

Terapie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Eikenella je rezistentní k linkosamidům, metronidazolu, amynoglykosidům a vankomycinu, k terapii jsou vhodné cefoxitin a cefuroxin, je citlivá k penicilinu, tetracyklinu a cefalosporinům.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Externí odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • BEDNÁŘ, Marek. Lékařská mikrobiologie : bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. 1996. 
  • JULÁK, Jaroslav. Úvod do lékařské bakteriologie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2006. ISBN 80-246-1270-4.
  • VOTAVA, Miroslav, et al. Lékařská mikrobiologie speciální. 1. vydání. Brno : Neptun, 2003. 495 s. ISBN 80-902896-6-5.