Elektrofyziologické metody v klinické diagnostice

Úvod

Metody využívané v klinické diagnostice poruch činnosti CNS lze rozdělit do dvou skupin:

1. Subjektivní

• například testy, pravítka pro měření bolesti atd. Nevýhodou metody je možnost simulace či disimulace a fakt, že se nedá aplikovat u pacientů neochotných či neschopných spolupracovat.

1. Objektivní

• EEG (elektroencefalografie)
• Evokované potenciály
• Jednotková neuronální aktivita

EEG

Elektroencefalografie je neinvazivní metodou sloužící k zaznamenávání mozkové aktivity. Pomocí zevních elektrod se měří elektrické potenciály neuronů. Na elektroencefalogramu pak popisujeme několik druhů vln – hodnotíme frekvenci a amplitudu vln. Obecně s rostoucí frekvencí amplituda vln klesá. EEG se rovněž mění s věkem – od dětství frekvence vln postupně stoupá, v dospělosti se ustaluje aktivita α, kterou však můžou snížit faktory jako hypoglykemie nebo snížení teploty.

Typy aktivity

• α aktivita − f = 8–13 Hz, u osob nesoustředěných, v naprostém klidu se zavřenýma očima (tzv. relaxovaná bdělost)
• β aktivita − f = 14–30 Hz s nízkou amplitudou, fyziologicky se aktivita α mění v aktivitu β u osob s emocionální či smyslovou stimulací, tento jev se nazývá desynchronizace. Změna probíhá i při otevření očí – tzv. α blokáda.
• δ aktivita − f = 0,5–3,5 Hz, fyziologicky jen v hlubokém spánku
• θ aktivita − f = 4–8 Hz, fyziologicky u malých dětí, u dospělých pouze ve spánku
• γ aktivita − f = 30–60 Hz

Elektroencefalografie se dnes používá hlavně pro diagnostiku epilepsie (na záznamu vlny s hroty) a poruch spánku. Další užití zahrnuje diagnostiku mozkové smrti, která je na EEG definována izoelektrickou linií trvající minimálně 20 minut a neschopností vyvolat evokovaný potenciál.

Evokované potenciály

Pomocí elektrod umístěných na různá místa na hlavě lze stimulovat určitá jádra a oblasti mozku. V takto stimulovaných oblastech poté vznikn EPSP (excitační postsynaptický potenciál). Přístroj poté měří dobu latence mezi stimulací a odezvou (vznik potenciálu). Metoda evokovaných potenciálů se užívá v diagnostice senzorických poruch u pacientů, kteří nemohou, nechtějí a nebo nejsou schopni spolupracovat při jiných vyšetřovacích metodách (např. pacienti v komatu, mentálně retardovaní, děti...). Rozeznáváme několik druhů vyšetření:

• ERA (evoted response audiometry) − aktivace sluchové dráhy a sluchových jader, fyziologicky latence 50–350 ms.
• VER (visual evoked responses) − stimulace světlem, pro diagnostiku poruch zrakové dráhy, latence 50–350 ms.
• SER (somatosensory evoked responses) – stimulace př. periferních nervů, latence 50–350 ms.
• BEAR (brain-stem evoked auditory responses) – postupná odpověď všech součástí sluchové dráhy, latence do 10 ms. Tato metoda se používá pro diagnostiku sluchových obtíží a roztroužené sklerózy mozkomíšní.

 Podrobnější informace naleznete na stránce evokované potenciály.

Jednotková neuronální aktivita

Tato metoda umožňuje měřit aktivitu jednotlivých neuronů. Aktivita se snímá buď intracelulárně – skleněnými či kovovými mikroelektrodami, nebo extracelulárně. Používá se spíše experimentálně, neboť je drahá a náročná. Díky snímání jednotkové aktivity se podařilo zjistit, že i ve specifických jádrech se nachází buňky reagující na jinou než přimární modalitu jádra (v buňkách sluchových jader byly objeveny buňky reagující na světlo atp.).

Odkazy

Související články

• EEG
• Epilepsie
• Evokované potenciály
• Spánek

Použitá literatura

• GANONG, William F, et al. Přehled lékařské fysiologie. 1. vydání. Jinočany : H & H, 1995. 681 s. ISBN 80-85787-36-9.

• ROKYTA, Richard, et al. Fyziologie pro bakalářská studia v medicíně, přírodovědných a tělovýchovných oborech. 1. vydání. Praha : ISV, 2000. 359 s. ISBN 80-85866-45-5.