Enterococcus

Z WikiSkript

(přesměrováno z Enterococcus durans)

Enterococcus spp.
Enterococcaceae
Enterococcus
Enterococcus faecalis na žluč-eskulinovém agaru
Enterococcus faecalis na žluč-eskulinovém agaru
Morfologie G+ koky
Vztah ke kyslíku fakultativně anaerobní
Kultivace krevní agar, žluč-eskulinový agar
Antigeny stěnový antigen D
Výskyt přirozená mikroflóra ve střevě člověka
Onemocnění infekce močových a žlučových cest, gynekologické záněty, ranné a nitrobřišní infekce, infekční endokarditida
Terapie nitrofurantoin, vysoké dávky penicilinu nebo ampicilinu (závažné infekce E. faecalis), vankomycin (E. faecium), teicoplanin, linezolid, streptograminy, tygecyclin [1]
MeSH ID D016983


Enterokoky tvoří přirozenou mikroflóru ve střevě. Jsou velmi odolné k vysokému pH (8,5) a teplotám, jsou také vysoce rezistentní na antibiotika.

  • morfologie: G+ koky ve dvojicích nebo řetízcích
  • výskyt: součást přirozené mikroflóry ve střevě člověka
  • kultivace: kultivačně nenáročné
  • odběr materiálu: pro diagnózu se odebírá klinický materiál z gynekologických výtěrů, moči nebo hemokultura.

Onemocnění[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Enterokoky patří mezi podmíněné patogeny. Způsobují infekce močových a žlučových cest, gynekologické záněty a pooperační komplikace u operací dutiny břišní, dále se podílí i na vzniku infekční endokarditidy.

  • terapie: antibiotika, rezistence vzrůstá zejména u nozokomiálních kmenů

Diagnostický postup[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • materiál: výtěry, moč, hemokultura
  • identifikace:
    • mikroskopie: G+ koky
    • kultivace: KA – šedivé kolonie (možnost α, β nebo γ hemolýzy), SB – fialově hnědé kolonie
    • testy: negativní katalázový test
  • sérologické metody: detekce stěnového antigenu (sk. D)

Zástupci[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Enterococcus durans
  • Enterococcus faecalis
  • Enterococcus faecium

Fotogalerie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Reference[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. s. 210. ISBN 978-80-7262-644-1.

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • BEDNÁŘ, M, V FRAŇKOVÁ a J SCHINDLER, et al. Lékařská mikrobiologie – bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. 558 s. ISBN 80-238-0297-6.
  • RYŠKOVÁ, Olga, et al. Mikrobiologie pro studující zubního lékařství. 1. vydání. V Praze : Karolinum, 2004. ISBN 80-246-0834-0.
  • ŠMÍROVÁ, Václava. Úvod do lékařské mikrobiologie. - vydání. -.