Enterococcus

Z WikiSkript

(přesměrováno z Enterococcus faecalis)

Enterococcus spp.
Enterococcaceae
Enterococcus
Enterococcus faecalis na žluč-eskulinovém agaru
Enterococcus faecalis na žluč-eskulinovém agaru
Morfologie G+ koky
Vztah ke kyslíku fakultativně anaerobní
Kultivace krevní agar, žluč-eskulinový agar
Antigeny stěnový antigen D
Výskyt přirozená mikroflóra ve střevě člověka, vagína
Onemocnění infekce močových a žlučových cest, gynekologické záněty, ranné a nitrobřišní infekce, infekční endokarditida
Terapie nitrofurantoin, vysoké dávky penicilinu nebo ampicilinu (závažné infekce E. faecalis), vankomycin (E. faecium), teicoplanin, linezolid, streptograminy, tygecyclin [1]
MeSH ID D016983

Enterokoky tvoří přirozenou mikroflóru ve střevě a vagíně. Jsou velmi odolné k vysokému pH (8,5) a teplotám. Jsou vysoce rezistentní k antibiotikům.

Morfologie: G+ koky ve dvojicích nebo řetízcích.
Výskyt: součást přirozené mikroflóry ve střevě člověka.
Kultivace: kultivačně nenáročné.
Odběr materiálu: pro diagnózu se odebírá klinický materiál z gynekologických výtěrů, moči nebo hemokultura.

Zástupci: Enterococcus durans, Enterococcus faecalis, Enterococcus faecium

Onemocnění[upravit | editovat zdroj]

Enterokoky patří mezi podmíněné patogeny. Způsobují infekce močových a žlučových cest, gynekologické záněty, pooperační komplikace u operací dutiny břišní a podílí se na vzniku infekční endokarditidy.

Terapie: antibiotika, rezistence vzrůstá zejména u nozokomiálních kmenů.

Diagnostický postup[upravit | editovat zdroj]

Materiál

Výtěry, moč, hemokultura.

Identifikace
  • Mikroskopie: G+ koky.
  • Kultivace: KA – šedivé kolonie (možnost α, β nebo γ hemolýzy), SB – fialově hnědé kolonie.
  • Testy: negativní katalázový test.
Sérologické metody

Detekce stěnového antigenu (sk. D).

Vzhled[upravit | editovat zdroj]

Enterococcus faecalis na KA
Enterococcus faecalis na žluč-eskulinovém agaru

Souhrnné video[upravit | editovat zdroj]

.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. s. 210. ISBN 978-80-7262-644-1.

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • BEDNÁŘ, M, V FRAŇKOVÁ a J SCHINDLER, et al. Lékařská mikrobiologie – bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. 558 s. ISBN 80-238-0297-6.
  • RYŠKOVÁ, Olga, et al. Mikrobiologie pro studující zubního lékařství. 1. vydání. V Praze : Karolinum, 2004. ISBN 80-246-0834-0.
  • ŠMÍROVÁ, Václava. Úvod do lékařské mikrobiologie. - vydání. -.