Erysipel

Z WikiSkript
Růže
Erysipelas
Erysipel na horní končetině
Erysipel na horní končetině
Původce Streptococcus pyogenes[1]
Přenos kapénkami, kontaktem s infikovaným člověkem či kontaminovanými předměty
Inkubační doba 2–4 dny
Klinický obraz náhlý začátek, zimnice, horečka, třesavka, nauzea, slabost, zarudnutí a otok v místě postižení[1]
Léčba penicilin intravenózně, při alergii cefalosporiny 1. generace nebo linkosamidy[1]
Komplikace postižení lymfatických cév, lymfostáza, flebotrombóza[1]
Incidence v ČR 36,4/100 000 obyvatel (ČR rok 2014)[2]
Klasifikace a odkazy
MKN-10 A46
MeSH ID D004886
MedlinePlus 000618
Medscape 1052445


Erysipel neboli růže (lat. erysipelas) je akutní lokalizovaný zánět kůže s alterací celkového stavu, jehož původcem jsou typicky beta hemolytické streptokoky skupiny A [3] (Streptococcus pyogenes), méně často skupiny C, G a B (Streptococcus agalactiae), kultivačně mohou být někdy prokázány zlaté stafyloky či G-bakterie. Nejčastěji se erysipel vyskytuje na nohou a v obličeji. Vstupní bránou infekce je porušená kožní bariéra (macerace, bércové vředy, ragády, eroze). Přenáší se od nemocného člověka nebo endogenně z nazofaryngu do poraněné kůže, u novorozenců do pupečníku. Inkubační doba je krátká, většinou 1–3 dny. Onemocnění má sklon k recidivám, recidivy vznikají většinou endogenní reaktivací bakterií. Po erysipelu se může po období latence (1–4 týdny) vyvinout akutní glomerulonefritida. V České republice je povinné hlášení erysipelu.[4]

Klinický obraz[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Erysipel v obličeji

Prudký rozvoj celkových příznaků:

Místní příznaky:

  • po několika hodinách vznikají v místě vstupu infekce zánětlivé až flegmonózní změny (zčervenání, pálení, svědění, citlivost až bolestivost, otok), ložisko má nepravidelný tvar, může se jazykově rozšiřovat;
  • regionální lymfadenitida.

Druhy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Erysipelas bullosum – v ložisku vznikají vezikuly a buly
  • Erysipelas migrans – primární ložisko se zhojí, ale v okolí se objeví nová ložiska
  • Erysipelas haemorrhagicum
  • Erysipelas gangrenosum
  • Erysipelas phlegmonosum

Diagnostika[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • klinický obraz;
  • kultivace z léze erysipelu, aspirace z léze, biopsie – nízký záchyt původce;
  • titr ASLO (antistreptolyzinu O) – kožní infekce jsou velice zřídka provázeny zvýšeným titrem ASLO, protože streptolyzin O je při lokální infekci inaktivován lipidy obsaženými v kůži;
  • může být zvýšen titr protilátky proti deoxyribonukleáze B.[4]

Terapie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Komplikace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Mezi komplikace patří:[5]


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Reference[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. a b c d BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. s. 204, 205, 494. ISBN 978-80-7262-644-1.
  2. Státní zdravotní ústav. Vybrané infekční nemoci v ČR v letech 2005-2014 - relativně [online]. ©2014. [cit. 2015-12-02]. <http://www.szu.cz/publikace/data/vybrane-infekcni-nemoci-v-cr-v-letech-2003-2012-relativne>.
  3. MUDr. Petr Herle, MUDr. Jiří Appelt,odborná společnost všeobecného lékařství,<http://www.cls.cz/dokumenty2/resitele/t092.rtf>
  4. a b http://www.szu.cz/tema/prevence/erysipel-manual-iv
  5. DRLÍK, L a H ŠKODOVÁ. Erysipel se závěžnými interními komplikacemi. Dermatologie pro praxi [online]2008, roč. 2, vol. 3, s. 154-155, dostupné také z <http://solen.cz/pdfs/der/2008/03/10.pdf>. 

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • HAVLÍK, Jiří, et al. Infektologie. 2. vydání. Praha : Avicenum, 1990. 393 s. ISBN 80-201-0062-8.