Erysipelothrix rhusiopathiae

Z WikiSkript
Erysipelothrix rhusiopathiae
Erysipelothrix
Erysipelothrix rhusiopathiae na krevním agaru
Erysipelothrix rhusiopathiae na krevním agaru
Morfologie G+ tyčinka
Vztah ke kyslíku fakultativně anaerobní
Kultivace krevní agar, čokoládový agar
Faktory virulence enzym neuraminidasa, hyaluronidasa a polysacharidové pouzdro
Zdroj zvířata (prasata), půda, kontaminovaná voda
Přenos fekálně–orální cestou
Výskyt celosvětově
Inkubační doba 2–7 dní
Onemocnění erysipeloid, endokarditida, osteomyelitida, meningitida
Terapie penicilin
MeSH ID D004888


Rod Erysipelothrix zahrnuje 3 druhy, z nichž jediný druh je patogenní pro člověka, tím je Erysipelothrix rhusiopathiae. E. rhusiopathiae je nesporulující, fakultativně anaerobní, G+ tyčinka. Tyčinky jsou štíhlé, veliké 0,2–0,5×0,8–2,5 mikrometrů se zaoblenými konci. Jsou uspořádány jednotlivě, v párech nebo řetízcích. Tvoří filamenta dlouhá až 60 mikrometrů.

Výskyt[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Tato bakterie je rozšířena celosvětově a vyskytuje se jak u divokých tak domácích zvířat. Rezervoárem jsou obvykle prasata nebo krocani, ale i ryby, ptáci a savci. Nachází se v půdě i v kontaminované vodě. Přenos probíhá přímým kontaktem z jednoho zvířete na druhé. Bakterie osídlují obvykle tonsily nebo zažívací trakt mnoha zvířat. Bakterie je odolná vůči vyschnutí a v půdě je schopná přežít několik měsíců až let. Je odolná i vůči vyšším koncentracím solí. Patří mezi zoonózy, tedy nemoci přenosné ze zvířat na člověka.

Faktory virulence[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Mezi faktory virulence patří enzym neuraminidasa, hyaluronidasa a polysacharidové pouzdro. Neuraminidasa umožňuje přichycení k epiteliálním buňkám a polysacharidové pouzdro chrání bakterie před fagocytózou.

Onemocnění[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Je původcem onemocnění, které je známé jako červenka prasat – rhusiopathia. Projevy onemocnění jsou obvykle kožní nebo septické asociované s endokarditidou. Erysipeloid je zánětlivé onemocnění kůže. Inkubační doba je 2–7 dní. Léze jsou většinou patrné na prstech či rukou a mají fialovou barvu s vyvýšeným okrajem. Směrem periferně zbarvení slábne. Tyčinky jsou lokalizovány jen v hlubokých vrstvách lézí. Bolestivé léze svědí, pálí a jsou horké. Mohou se vyléčit spontánně či pomocí ATB. Endokarditidy jsou časté u alkoholiků a mohou probíhat akutně či subakutně. Bakterie poškozují původně nepoškozené srdeční chlopně (hlavně aortální). Jiné systémové infekce jako osteomyelitida, meningitida, mozkové abscesy jsou poměrně vzácné. Imunita po onemocnění nevzniká. Je to onemocnění hlavně řezníků, zvěrolékařů, farmářů a prodavačů ryb.

Diagnostika[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Kultivace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Kultivačně patří mezi náročnější bakterie. Jsou mikroaerofilní, preferující atmosféru se sníženým množstvím kyslíku a obohacenou o oxid uhličitý (5–10 %). Preferují půdu obohacenou glukosou či sérem a alkalické pH. Malé, šedé, alfa-hemolytické kolonie jsou patrné 2–3 dny po začátku inkubace.

Biochemie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Tvoří sirovodík, je kataláza i oxidáza negativní, glukózu štěpí pomalu bez tvorby plynu.

Léčba[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

K léčbě se používá penicilin (či cefalosporiny, fluorochinony, erytromycin, klindamycin), tato bakterie je rezistentní na vankomycin. Preventivně by měli lidé pracující se zvířaty a zvířecími produkty chránit svou pokožku. Prasata by měla být očkována.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • VOTAVA, Miroslav, et al. Lékařská mikrobiologie speciální. 1. vydání. Brno : Neptun, 2003. 495 s. ISBN 80-902896-6-5.
  • MURRAY, PATRICK R. MURRAY. Medical microbiology. 7. vydání. 2013. ISBN 03-230-8692-6.