Francisella tularensis
| Francisella tularensis | |
| Francisellaceae | |
| Francisella | |
 Kolonie Francisella tularensis na čokoládovém agaru | |
| Morfologie | G- kokobacil |
|---|---|
| Vztah ke kyslíku | aerobní |
| Kultivace | krevní agar s glukózou a cysteinem |
| Antigeny | antigenní komplex - faktor Vi |
| Onemocnění | tularémie |
| Diagnostika | imunofluorescence, |
| Terapie | streptomycin, tetracyklin, gentamicin, chirurgický zákrok |
Francisella tularensis je gramnegativní, nesporulující, aerobní bakterie.
Morfologie a fyziologie[upravit | editovat zdroj]
Buňka má tvar tyčky o délce 0,7 µm. Je nepohyblivá, opouzdřená, nesporulující.[1]
Kultivace[upravit | editovat zdroj]
Fr. tularensis je růstově náročná, vyrůstá na krevním agaru s glukózou a cysteinem (cystein, glutamin, histidin a thimin jsou pro ni důležité růstové faktory). Vhodná je i půda z koagulovaných vaječných žloutků a dobře se množí i v endotelu žloutkového vaku kuřecích embryí. Kolonie jsou zpočátku drobné a průsvitné, později se kalí. Fermentace cukrů je slabá.
Toxiny[upravit | editovat zdroj]
Virulentní kmeny mají povrchový antigenní komplex označován faktor Vi; ve stěně Fr. tularensis se nachází málo učinný endotoxin, izolovaná byla i termolabilní toxická bílkovina.
Onemocnění[upravit | editovat zdroj]
Francisella tularensis je původcem tularémie. Člověk může být nakažen přenosem z hlodavců:
- kousnutím infikovaných klíšťat,
- vodou kontaminovanou výkaly nebo zdechlinami,
- při zpracování kontaminované slámy, sena nebo obilnin.
Diagnostika[upravit | editovat zdroj]
- Na kultivaci se zasílá materiál z primární léze, sputum, punktát z uzlin; ve fázi bakteriemie se pokoušíme zachytit mikroba z krve.
- Izolace na vnímavých laboratorních zvířatech − po smrti se materiál z lézí kultivuje na půdách.
- Rychlou diagnostiku lze provést pomocí imunofluorescence.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- BEDNÁŘ, M, V FRAŇKOVÁ a J SCHINDLER, et al. Lékařská mikrobiologie – bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. 558 s. ISBN 80-238-0297-6.
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ BEDNÁŘ, Marek, A SOUČEK a V FRAŇKOVÁ, et al. LÉKAŘSKÁ MIKROBIOLOGIE : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Brno : Triton, 1996. 560 s. s. 255. ISBN 859-4-315-0528-0.
