Funkce ledvin
Ledviny jsou párovým orgánem uloženým v retroperitoneu s několika životně důležitými funkcemi.
Vylučovací funkce[upravit | editovat zdroj]
Ledvinami se vylučují ty látky, které jsou v těle v přebytku. Např. voda, sodík, draslík, fosfáty a vápenaté ionty, ale i zplodiny metabolizmu, jako např. kyselina močová, která je produktem metabolizmu purinů, močovina (jako konečný produkt metabolizmu bílkovin) a kreatinin jako konečný produkt kreatinového metabolizmu svalů.
Endokrinní funkce[upravit | editovat zdroj]
Renin je secernován juxtaglomerulárními buňkami, které se přeměnily ze svalových buněk cév, naléhajících na distální tubulus. Je secernován jako odpověď na snížené prokrvení ledvin, na stimulaci vegetativním systémem nebo na sníženou koncentraci sodíku a chloru v distálním tubulu. Renin je součástí systému renin-angiotenzin-aldosteron, který udržuje složení krevní plazmy a podílí se na regulaci krevního tlaku.
Erytropoetin je látka, která reguluje tvorbu červených krvinek a z velké části vzniká v ledvinách (90-95%).
Vitamin D se v ledvinách přeměňuje na aktivní metabolit kalcitriol. Jeho funkcí je podporovat vstřebávání vápníku a fosfátů ve střevě a podílet se na řízení metabolizmu vápníku v kostech.
Řízení objemu krve a krevního tlaku[upravit | editovat zdroj]
Tlaková diuréza: Jakmile se zvýší objem krve v oběhu, tak vzniká reflexně vazokonstrikce v artériích a tím se zvýší arteriální tlak i filtrační tlak v ledvinách. Tvoří se větší množství glomerulárního filtrátu, sníží se sekrece hormonů podílejících se na vstřebávání vody a zvýší se výdej moči, čímž se sníží cirkulující objem a sníží se krevní tlak. Humorální regulace krevního objemu: zvyšující se krevní objem v pravé síni vyvolá sekreci atriálního natriuretického faktoru (ANF), který zvýší vylučování sodíku a s ním i vody v distálním tubulu ledvin. Při zvýšeném tlaku se také snižuje sekrece antidiuretického hormonu a reninu.
Udržování acidobazické rovnováhy[upravit | editovat zdroj]
Velké množství bikarbonátových aniontů je filtrováno do glomerulárního filtrátu a podle potřeb jsou pak aktivně resorbovány zpět. Vodíkové kationty jsou aktivně secernovány do tubulů. Změna velikosti výdeje těchto dvou iontů je úměrná už velice malým změnám v extracelulární koncentraci těchto iontů. Se zvyšujícím se množstvím vylučovaného vodíkového kationtu (převýší vylučování bikarbonátu), se snižuje acidita extracelulární tekutiny a vzniká acidóza. Při alkalóze je tomu naopak. Komplikované mechanizmy regulace vodíkových kationtů zapříčiňují pomalý nástup účinku, který nastává až za několik dní. Tuto nevýhodu však kompenzuje možnost regulace po poměrně dlouhou dobu.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
- Ledviny
- Kalciofosfátový metabolismus
- Erytropoetin
- Renin-angiotenzin-aldosteronový systém
- Funkce ledvin v udržování acidobazické rovnováhy
- Natriuretické peptidy
Zdroje[upravit | editovat zdroj]
- ROKYTA, Richard, et al. Fyziologie pro bakalářská studia v medicíně, ošetřovatelství, přírodovědných, pedagogických a tělovýchovných oborech. 2. vydání. Praha : ISV, 2008. ISBN 80-86642-47-X.