Fyzikální a chemické vlastnosti vody

Z WikiSkript


Vzorec vody

Voda je biologicky nejdůležitější polární rozpouštědlo, které svými nabitými konci vytrhává ionty z krystalové mřížky. Tyto ionty, které jsou obklopené molekulami vody, nazýváme hydratované ionty.

Atomy v molekule vody nejsou v přímce, svírají úhel 105°.

Kyslík nese částečný (parciální) záporný a vodíky parciální kladný náboj. Za nerovnoměrné rozmístění elektronové hustoty mezi vodíky a kyslíkem může elektronegativita (zn. X).

Vodík může díky svému parciálnímu kladnému náboji tvořit vazby s jinými prvky s vysokou elektronegativitou či volným elektronovým párem, které jsou součástí jiných molekul. Takové prvky jsou například kyslík, fluor či dusík. Vazbám mezi vodíkem a tímto prvkem o vysoké elektronegativitě říkáme vodíkové můstky. Způsobují, že má voda poměrně vysoký bod varu a tuhnutí. Také můžeme říci, že díky těmto nekovalentním vazbám mezi molekulami vody může voda téci.


Molekuly H2O se organizují do čtyřstěnů, které jsou tak základem krystalické stavby ledu.

Voda má také specificky vysoké výparné teplo, což má velký význam pro odvádění tepla z povrchu těla pocením. Povrchové napětí vody je po rtuti nejvyšší ze všech kapalin.

Tvrdost vody[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Tvrdost vody je častou překážkou v běžném užívání vody. Je způsobena některými rozpustnými solemi vápníku a hořčíku. Rozlišujeme dva typy tvrdosti vody. Tvrdost přechodnou a trvalou.

  • Přechodná tvrdost vody je většinou způsobena hydrogenuhličitany a dá se odstranit varem.

Ca(HCO3)2 −> CaCO3 + H2O + CO2

  • Trvalá tvrdost vody je způsobena hlavně sírany a dá se odstranit přídavkem uhličitanu sodného.

CaSO4 +Na2CO3 −> Na2SO4 +CaCO3


Anomálie vody – voda má největší hustotu při 4 °C → 1g.cm-3díky tomu mohou přežívat organismy v zimě, pod ledem.


Signature.png   Článek neobsahuje vše, co by měl.
Můžete se přidat k jeho autorůmdoplnit jej. O vhodných změnách se lze poradit v diskusi.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zdroj[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Se souhlasem autora převzato z http://uloz.to/1162346/biofot.doc.
  • MASOPUST, Jaroslav a Richard PRŮŠA. Patobiochemie metabolických drah. 2. vydání. Univerzita Karlova, 2004. 208 s. s. 170–171.