Fyzikální terapie obecně

Z WikiSkript

Fyzikální terapie (physical medicine) je praktické uplatnění fyzikálních léčebných postupů a metod na živý organismus.

Historie fyzikální terapie[upravit | editovat zdroj]

Začátky[upravit | editovat zdroj]

Druhy fyzikální terapie jako je mechanoterapie (tření) a hydroterapie nacházíme již u zvířat, kdy poraněnou část těla olizují či namáčejí do vody. Kolébkou fyzikální terapie je Čína, okolo roku 4700 př. n. l. byla využívána vodoléčba. Ve 3. tisíciletí př. n. l. zde byla sepsána i nejstarší učebnice, kde jsou popsány vodoléčebné a masážní procedury. V Evropě se kolem roku 770 př. n. l. rozmáhala vodoléčba, v Řecku se zachoval z té doby rozsáhlý vodoléčebný komplex. Je známo, že i Hippokrates používal různé trakční a vodoléčebné metody.

Středověk[upravit | editovat zdroj]

V období středověku se začaly v Evropě rozmáhat lázně, ovšem jejich hlavní účel byl především jako zábavní místo nikoliv léčebný.

Novověk až po současnost[upravit | editovat zdroj]

S rozvojem medicíny byla fyzikální terapie upozadněna a spíše v rukou laických léčitelů. V psychiatrických ústavech byly používány elektrické šoky, což ovšem nemělo léčebný účinek, jednalo se spíše o zklidnění pacieta či o snahu „dostat z něj jeho psychózu“. Až Vincenc Priessnitz díky svým úspěchům vyzdvihl fyzikální terapii (hlavně hydroterapie) a od té doby získala fyzikální terapie v očích odborné lékařské veřejnosti lepší jméno a začala se vyvíjet. Dnes je již známo spoustu druhů energií i jejich účinků na organismus, vyvíjejí se nové a specializované přístoje, díky kterým je léčba mnohem efektivnější.

Rozdělení fyzikální terapie dle využívané energie[upravit | editovat zdroj]

Fyzikální terapie užívá téměř většinu známých druhů energii jako terapeutický prostředek.

Energie Terapie Příklad
elektrická energie elektroterapie galvan, DD proudy, 2–5 proudy
energie ionizujícího záření radioterapie teleterapie
energie magnetického pole magnetoterapie distanční terapie
akustická energie sonoterapie ultrazvuk
mechanická energie mechanoterapie trakce, masáž
světelná energie fototerapie solux
tepelná energie termoterapie parafín, teplé koupele

Mechanismy účinků energie na organismus[upravit | editovat zdroj]

Účinky přímé[upravit | editovat zdroj]

Do této skupiny řadíme ty účinky, které ovlivňují přímo tkáň a její biochemické procesy většinou přímo v místě aplikace např. místní hyperemie, zčervenání kůže, atd.

Účinky nepřímé[upravit | editovat zdroj]

Zde bychom zařadili ty účinky, které působí na neufyziologickém podkladě. Účinek je zprostředkován nervovým nebo endokrinním systémem.

Další účinky[upravit | editovat zdroj]

Zde bychom zařadili účinky, které nemají předem jasně známý efekt např. placebo, odkladný efekt.

Kontraindikace fyzikální terapie[upravit | editovat zdroj]

Každá procedura má svoje speciální kontraindikace, které by měl rehabilitační lékař předepisující proceduru a fyzioterapeut provádějící proceduru znát. Je však znám obecný soubor kontraindikací, v těchto případech by neměla být FT vůbec aplikována (je jen několik málo individuálních odchylek).

Obecná kontraindikace Výjimka aplikace
gravidita elektroterapie (mimo oblasti pánve a břicha)
horečnaté stavy hypotermické koupele, studené obklady
jizvy, poškozená kůže, čerstvé vpichy fototerapie
kardiostimulátor fototerapie, hydroterapie (ne galvan!)
kovové implantáty fototerapie, hydropetarie (ne galvan v místě implantátu!)
primární tumory, ložiska TBC TENS (i u metastáz)

Indikace[upravit | editovat zdroj]

Každá procedura má své indikace, které by měl rehabilitační lékař předepisující proceduru a fyzioterapeut provádějící proceduru znát. Indikační spektrum je velmi široké, proto bude uvedeno u jednotlivých procedur zvlášť.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • PODĚBRADSKÝ, Jiří a Ivan VAŘEKA. Fyzikální terapie. I. 1.. vydání. Praha : Grada Publishing, 1998. ISBN 8071696617.