Gynekologické záněty
Záněty pohlavních orgánů ženy jsou nejčastějším důvodem návštěvy gynekologické ordinace[1]. Ve většině případů se jedná o infekční onemocnění, často pohlavně přenosná. Anatomicky dle lokalizace se dělí na[2]:
- Záněty zevních rodidel:
- vulvitida,
- bartholinitida.
- Záněty vnitřní rodidel:
- kolpitida (vaginitida),
- cervicitida,
- záněty dělohy: endometritida, myometritida, perimetritida,
- adnexitida,
- hluboký pánevní zánět (pelvic inflammatory disease, PID), tj. zánět děložních přívěsků, vazů a pánevního peritonea.
Postiženo může být více etáží najednou, např. současně pochva a poševním výtokem drážděná zevní rodidla jako vulvovaginitida.
Etiologická agens[upravit | editovat zdroj]
Uplatňují se bakterie (např. bakteriální vaginóza, chlamydiové infekce atd.), viry (např. HPV - condylomata accuminata, herpes genitalis atd.), houby (např. vulvovaginální kandidóza) a paraziti (např. trichomoniasis).
Šíření infekce může probíhat per continuitatem, hematogenní či lymfogenní cestou, a to ascendentně či descendentně. Nejčastější šíření je intrakanalikulární vzestup mikroorganismů genitálem[1].
Příznaky[upravit | editovat zdroj]
Mezi příznaky patří: fluor (výtok), dyspareunia (bolestivý pohlavní styk), dysmenorrhoea (bolestivé menses), pelvalgia (bolesti v podbřišku), sacralgia (bolesti v kříži). Jako komplikace těchto infekcí může dojít k srůstům v břišní dutině, infertilitě způsobující až ektopické těhotenství či sterilitě.
Diagnostika[upravit | editovat zdroj]
Základem je anamnéza, fyzikální vyšetření včetně vaginálního vyšetření se stěrem poševního sekretu pro mikroskopické vyšetření, aminovou zkoušku a stanovení pH. Mikrobiologická kultivace je pouze doplňkovým vyšetřením, je zatížena časovou latencí a drtivou většinu zánětů lze diagnostikovat i bez ní[2]. U zánětů pánevních orgánů je významnou modalitou kromě fyzikálního vyšetření také ultrasonografie[2].
Mikroskopické vyšetření[upravit | editovat zdroj]
Základním a nejvíce vypovídajícím mikroskopickým vyšetřením je nativní mikroskopie při 400násobném zvětšení[1][2], případně doplněná mikroskopií s několika kapkami 10% hydroxidu draselného (aminový test – viz níže, ale i lepší viditelnost kvasinek). Šest tříd mikrobiálního obrazu poševního (MOP I–VI) barveného dle Grama se považuje již za zastaralé[1]. Na druhou stranu je nativní mikroskopie velmi náročná časově a vyžaduje velké zkušenosti s interpretací, proto se běžně provádí méně než vyšetření barvených preparátů dle Grama nebo Giemsy[2].
V nativním preparátu se hodnotí přítomnost a množství leukocytů, epitelií a klíčových buněk (clue cells), mikroorganismů. Ve fázovém kontrastu lze hodnotit pohyb některých mikroorganismů (např. trichomonád)[1].
Stanovení pH poševního sekretu[upravit | editovat zdroj]
Aminový test[upravit | editovat zdroj]
V zásaditém prostředí vytvořeném roztokem hydroxidu draselného se při bakteriální vaginóze uvolňují biogenní aminy (putrescin, kadaverin a tyramin[3]). Ty se projevují nezaměnitelným rybím zápachem.
Léčba[upravit | editovat zdroj]
Terapie je kauzální podle identifikovaného etiopatogenetického agens. Probiotické kultury laktobacilů nemají příliš velký význam, jelikož obsahují jiné kmeny laktobacilů, než jsou pro poševní prostředí přirozené[2].
Existují volně prodejné antimykotické preparáty k léčbě vaginální kandidózy. Výrobci do nich někdy přidávají kyselinu mléčnou, která okyseluje poševní sekret a vytváří nevhodné prostředí pro vznik bakteriální vaginózy[2].
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e ROB, Lukáš, Alois MARTAN a Karel CITTERBART. Gynekologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2008. 390 s. s. 129. ISBN 978-80-7262-501-7.
- ↑ a b c d e f g MAŠATA, Jaromír. Záněty reprodukčních orgánů [přednáška k předmětu Gynekologie a porodnictví předstátnicová stáž, obor Všeobecné lékařství, 1. lékařská fakulta Univerzita Karlova v Praze]. Praha. 5.2.2014. Dostupné také z <https://el.lf1.cuni.cz/gpmasata1a>.
- ↑ WOLRATH, Helen, et al. Analysis of Bacterial Vaginosis-Related Amines in Vaginal Fluid by Gas Chromatography and Mass Spectrometry. Journal of Clinical Microbiology [online]. 2001, roč. 39, vol. 11, s. 4026–4031, dostupné také z <https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC88482/>. ISSN ISSN. PMID: PMC88482.
