HIV

Z WikiSkript
HIV
(Human immunodeficiency virus)
Retroviridae
Lidský virus imunologické nedostatečnosti (HIV-1)
Lidský virus imunologické nedostatečnosti (HIV-1)
Typ NK RNA
Zdroj krev a sekrety nemocných
Přenos pohlavní styk, transplacentárně, perinatálně
Výskyt celosvětový
Inkubační doba 2–6 týdnů
Onemocnění AIDS (acquired immunodeficiency syndrome)
Diagnostika ELISA
Terapie symptomatická, chemoterapie usilující o zpomalení destrukce imunitního systému (není k dispozici látka, která by virus úplně eliminovala)
Očkování vývoj vakcíny (velmi komplikovaný)
MeSH ID D006678
Lidský virus imunologické nedostatečnosti

Jedná se o retrovirus (RNA virus) disponující enzymem reverzní transkriptázou a integrázou. Reverzní transkriptáza umožňuje přepis genetické informace viru z RNA do DNA, integráza umožňuje integraci takto vzniklé DNA do DNA hostitelské buňky. Virus HIV poškozuje hlavně CD4+ T-pomocné lymfocyty, množí se v nich, ničí je a výrazně snižuje jejich množství v těle infikovaného člověka. Snížení počtu CD4+ T-buněk (CD4+ lymfocytopenie), důležitých pro správné fungování imunitního systému, vede k selhávání obranyschopnosti organismu (imunodeficitu). Neurotropní a lymfotropní vlastnosti umožňují viru invazi do CNS a progresivní destrukci imunitního systému (virus proniká do buněk prostřednictvím molekuly CD4, která se nachází především na T-lymfocytech, dále na monocytech, dendritických a gliových buňkách).

HIV – lidský virus imunitní nedostatečnosti, je retrovirus z čeledi Retroviridae, rod Lentivirus. Jedním z důležitých faktorů patogenity je jeho vysoká reprodukční schopnost 109 až 1012 virionů za den. Životnost jednoho virionu je asi 6 hodin. Životnost T-buněk v krvi je asi 2,5 dne. Po snaze vyrovnat úbytek T-lymfocytů dojde k vyčerpání organismu.

Pro virus je také typická velká antigenní variabilita, která je důsledkem rychlého množení a vyšší pravděpodobnosti chyb (mutací) při kopírování nukleové kyseliny.

Jsou známy 2 typy
  1. HIV 1 – ve střední Africe a v ostatních kontinentech, kam se rozšířil.
  2. HIV 2 – pouze v západní Africe, rozvoj onemocnění je pomalejší než u infekce HIV 1.

Stavba virionu HIV[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. Obal
    • Dvouvrstva fosfolipidů s povrchovými glykoproteiny:
      • gp41 – část ukotvená v membráně;
      • gp120 – část vyčnívající zevně, připojená k gp41.
    • Vrstva tvořená membránovým proteinem p18.
  2. Kapsida
    • Asymetrická, kónického tvaru, tvořená proteinem p24 (HIV antigen).
  3. Nukleoid
    • Dvě identická vlákna + RNA. Genom tvoří 3 geny strukturní (gag, env, pol) a 6 regulačních.
    • Enzymy:
      • reverzní transkriptáza – převádí virovou RNA na DNA;
      • integráza – integruje virovou DNA vzniklou reversní transkripcí do DNA hostitelské buňky;
      • proteáza – štěpí prekurzor gp160 na gp41 a gp120;
      • ribonukleáza.
    • Proteiny obalující vlákna RNA – proteiny p7 a p9.

Cílové buňky[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. CD4+ T-lymfocyty (prekurzory helperů) – jejich poškození způsobuje imunodeficit.
  2. Makrofágy (vč. mikroglií CNS, dendritických buněk atd.) – slouží jako rezervoár infekce.
  • Virus se váže svým gp120 (ligand) na CD4 (receptor) cílových buněk, k vazbě jsou nutné ještě koreceptory, kterými jsou chemokinové receptory na povrchu cílových buněk:
    • CXCR-4 na povrchu TH lymfocytů;
    • CCR-5 na povrchu makrofágů.

Cesty přenosu HIV[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. Krev a krevní deriváty
  2. Pohlavní styk
  3. Transplacentárně
  4. Mateřským mlékem

Postižené systémy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. Imunitní systém – imunodeficience vedoucí k oportunním infekcím a vzniku malignit
  2. Centrální nervový systém – HIV encefalopatie (napadené mikroglie produkují cytokiny ovlivňující neurony).

Průběh infekce virem HIV[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Inkubační doba bývá 2–6 týdnů, někdy několik měsíců, bez léčby umírají postižení do 10 let od infikování (1–2 roky od přechodu infekce do stadia AIDS).

  1. Primoinfekce HIV:
    • Přechodný těžký pokles počtu CD4+ lymfocytů v periferní krvi, probíhá replikace viru HIV, rozvoj po 2–4 týdnech od nákazy, odezní za 1–3 týdny, objevuje se přechodná virémie (diagnostika pomocí antigenu p24).
    • Příznaky podobné tonzilofaryngitidě, infekční mononukleóze nebo chřipce jako tzv. flu-like syndrom (únavnost, horečky, bolesti svalů a kloubů, morbiliformní exantém zejména na zádech a hrudníku), ulcerace sliznic, zvětšení lymfatických uzlin, případné poruchy CNS (8 %) pod obrazem aseptické meningitidy.
  2. Bezpříznakové stadium:
    • bez klinických příznaků a subjektivních obtíží;
    • perzistující generalizovaná lymfadenopatie (povšechné zvětšení uzlin);
    • někdy provázeno lymfopenií a mírnou anemií, trvá od 18 měsíců do 15 let.
  3. Časné symptomatické stádium:
    • provázené celkovými příznaky – horečka nad 38,5° C, noční pocení, únava, úbytek na váze – trvajícími déle než 1 měsíc;
    • typický výskyt tzv. malých oportunních infekcí (např. orofaryngeální, vulvovaginální kandidóza, leukoplakie, recidivující herpes zoster);
    • postižení sliznic a kůže: seboroická dermatitida, psoriáza, stafylokoková folikulitida, na obličeji a perigenitálně mollusca contagiosa, verruca vulgaris zejména na prstech končetin, anogenitálně condylomata acuminata, vlasatá leukoplakie na sliznici jazyka…;
    • čím závažnější je průběh těchto infekcí, tím horší je prognóza pacienta;
    • imunopatologické projevy (periferní neuropatie, trombocytopenie), 200–500 CD4+ lymfocytů/mm³;[1], nepříznivým znakem je zmenšení (adenopatie).
  4. Pozdní symptomatické stádium, AIDS (Acquired Immuno-Defficiency Syndrome) – konečné stadium HIV infekce:
    • pod 200 CD4+ lymfocytů/mm³, narůstá množství viru HIV v periferní krvi [1];
    • stádium tzv. velkých oportunních infekcí: pneumocystová pneumonie, toxoplazmová encefalitida, kandidóza dýchacího traktu, kryptokoková infekce, TBC, infekce cytomegaloviry (chorioretinitidy, generalizovaná CMV infekce), diseminované mykobakteriózy;
    • nádory (Kaposiho sarkom, maligní lymfomy (Burkittův lymfom – původcem EBV), primární lymfom mozku, invazivní karcinom děložního hrdla);
    • HIV encefalopatie (demence, poruchy paměti a soustředění, změny osobnosti, deprese);
    • i přes důslednou léčbu dochází v průběhu několika let k úmrtí pacienta v důsledku vyčerpání organismu.

Laboratorní diagnostika[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • ELISA pro určení virových peptidů.
  • PCR pro určení virových nukleových kyselin.
  1. Stanovení virových partikulí v krvi – antigen p24 (objevuje se během akutní HIV infekce a při AIDS).
  2. Stanovení protilátek anti-HIV 1, anti-HIV 2 (objevují se 1–3 měsíce po infikování).
  3. Stanovení množství CD4+ lymfocytů:
    • poměr CD4/CD8 – normálně 2:1, u AIDS 1:2;
    • množství CD4+ lymfocytů v μl krve – norma 1000, u AIDS pod 50.
  4. Zvýšení hladiny β2-mikroglobulinu.

Laboratorní ukazatelé[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Počet CD4+ lymfocytů: norma 1000/µl krve.

Laboratorní kategorie Klinická kategorie CD4+ lymfocyty/µl krve Projevy
I A 500–1000 primoinfekce + asymptomatická séropozitivita
II B 200–500 časné symptomatické stadium
III C pod 200 pozdní symptomatické stadium

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Reference[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. a b BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. ISBN 978-80-7262-644-1.

Zdroj[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. s. 152-157. ISBN 978-80-7262-644-1.