Haemophilus influenzae

Z WikiSkript
Haemophilus influenzae
Pasteurellaceae
Haemophilus
Haemophilus influenzae na krevním agaru
Haemophilus influenzae na krevním agaru
Morfologie G− tyčinka, opouzdřená, nesporulující, nepohyblivá
Vztah ke kyslíku fakultativně anaerobní
Kultivace satelitismus stafylokoků nebo mikrokoků na krevním agaru
Antigeny pouzderné (typ a–f), tělové
Faktory virulence pouzdro, neopouzdřené součástí normální flóry
Zdroj člověk
Přenos kapénkovou cestou, přímý kontakt s kontaminovaným materiálem (vzácně)
Inkubační doba 24 hodin
Onemocnění epiglottitis, pneumonie, otitis media, sinusitis, meningitis, artritis
Diagnostika kultivace stolice na speciálních půdách
Terapie ampicilin, chloramfenikol, cefalosporiny, sulfonamidy v kombinaci s erytromycinem
Očkování vakcinace pouzderným polysacharidem typu b, v ČR součást hexavakcíny
MeSH ID D006193


Haemophilus influenzae byl původně pokládán za původce chřipky (nalezen v krvi u chřipkových epidemií), ale nemá s ní nic společného. Bakterie může nicméně nasedat ve formě superinfekce na již probíhající virové (chřipkové) onemocnění. Virulentní kmeny mohou být původcem nebezpečných dětských epiglotitid, hnisavých respiračních infekcí či meningitid. Dělí se na skupiny a–f, z nichž nejnebezpečnější je skupina b.

Morfologie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Fyziologie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • fakultativně anaerobní, nepohyblivá, nesporulující tyčinka
  • vyžaduje k růstu přítomnost růstových faktorů X (= hemin) a V (= NAD)

Kultivace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • tvoří malé kolonie „jako kapky rosy“
  • vyžaduje faktor X i V
  • na krevním agaru roste jen v blízkosti stafylokoků nebo mikrokoků (= satelitismus, dostává od nich NAD)

Laboratorní diagnostika[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • bobtnání pouzder (Quellugova reakce) – smíchání se specifickým antisérem a obarvení metylenovou modří, pozorování pod mikroskopem
  • průkaz polysacharidu skupiny b (imunofluorescence, RIA)

Antigeny a toxicita[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • pouzderné antigeny určují příslušnost ke skupině (typ a–f)
  • tělové antigeny
  • „ciliostatická substance“ – poškozuje řasinky epitelu, jde pravděpodobně o endotoxin

Patogeneze[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • virulence podmíněna přítomností pouzdra, neopouzdřené kmeny jsou součástí normální flóry horních cest dýchacích
  • nejvirulentnější je typ b
  • pili zesilují adherenci
  • IgA proteasa

Onemocnění[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • hemofilová epiglotitis – život ohrožující, dítě se jeví klidné (šetří s dechem), nechce polykat (slintá), moc neohledávat hrdlo (hrozí laryngospasmus), nechce si lehnout (lehnutí může způsobit zapadnutí epiglotis a smrt)
  • pneumonie
  • otitis media
  • sinusitis
  • meningitis – hlavně u dětí (do 2 let nejčastější etiologické agens meningitid). U nich také hrozí nebezpečí trvalých neurologických následků. U dospělých pak často jako komplikace infekcí HCD.

Léčba[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Prevence[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Od 18. měsíce se aplikuje vakcína z pouzderného polysacharidu Haemophilus influenzae typu b. Dnes povinná, ale v zahraničí začíná dělat problémy jiný typ Haemophilus influenzae a zas se objevují epiglotitidy.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • BEDNÁŘ, M, et al. Lékařská mikrobiologie. 1. vydání. Marvil, s. r. o., 1996. s. 278–280. ISBN 80-238-0297-6.