Hemofilové infekce

Z WikiSkript


Hemofilové infekce
lat. '
Základní údaje
Původce: Haemophilus influenzae
Přenos: interhumánní, kapénkovou infekcí
Klinický obraz: epiglotitida, meningitida, pneumonie
Léčba: ATB (aminopeniciliny, cefalosporiny)
Očkování: konjugovaná polysacharidová vakcína v rámci hexavakcíny
Statistické údaje
Klasifikace a externí odkazy

Heamophilus influenzae je G-, nepohyblivá, nesporulující bakterie (jeví se někdy jako tyčinka, někdy jako kok). Podle kapsulárního antigenu rozlišujeme 6 typů (a-f), přičemž nejvirulentnější je typ b. Neopouzdřené typy jsou zodpovědné za exacerbace chronických zánětů dýchacích cest.

Epidemiologie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Výskyt je vázán hlavně na zimní měsíce, lze jej izolovat i u zdravých jedinců. Jedná se o typicky lidský patogen, u novorozenců k nákazám zpravidla nedochází díky přítomnosti mateřských Ig. Když však jejich hladina poklesne, nastanou často závažné infekce. Uvádí se, že dříve každé dítě do tří let nějakou hemofilovou nákazu prodělalo, zejména v podobě systémového onemocnění (meningitis, epiglottitis, pneumonie, perikarditida, pyartros), po pátém roce se vyskytovaly systémové nákazy zřídka, časté byly spíše na virózy nasedající infekce – sinusitidy, otitidy. Situace se změnila se zavedením očkování.

Meningtida způsobená H.influenzae

Patogeneze[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Průnik hemofilu se odehrává ciliotoxinem nebo pozánětlivě poškozeným respiračním epitelem. Neopouzdřené kmeny působí lokální infekci. Opouzdřené kmeny vzdorují fagocytóze i komplementu, pronikají do krevního oběhu a působí invazivně. Mezi faktory virulence u opouzdřených kmenů patří:

  • pouzdro;
  • proteiny zevní membrány;
  • proteáza štěpící IgA;
  • endotoxin.

Klinický obraz[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Epiglotitida[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • vyskytuje se nejčastěji u dvou až tříletých dětí, charakteristický je náhlý začátek;
  • horečka;
  • bolest v krku a dysfagie;
  • postupně narůstající dušnost;
  • epiglotis: třešňově zvětšená, zduřelá; flegmonózní nebo edematózní obraz.

Pneumonie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • horečka, dráždivý kašel, hnisavé sputum
  • časté zejména u dětí v rozvojových zemích

Meningitida[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Hemofilová meningitida.


Diagnostika[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Pro záchyt hemofila je nezbytné používat transportní půdy, neboť se vyznačuje velkou nestabilitou.

Prevence[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

V České republice je očkování proti Hemofilu B adsorbovanou konjugovanou polysacharidovou vakcínou součástí hexavakcíny. Nosičství vyléčí rifampicin.

Terapie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Nezávažné infekce:
    • U kmenů neprodukujících beta-laktamázu: ampicilin, amoxicilin
    • U kmenů produkujících beta-laktamázu: chráněné aminopeniciliny, cefalosporiny 2.−3. generace, makrolidy
  • Meningitida, epiglotitida


Další infekce[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Haemophilus ducreyi – měkký vřed, ulcus molle (chankroid)

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Akutní epiglotitidaHemofilová meningitidaHaemophilus influenzae

Zdroj[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • HAVLÍK, Jiří, et al. Infektologie. 2. vydání. Praha : Avicenum, 1990. 393 s. ISBN 80-201-0062-8.
  • LOBOVSKÁ, Alena. Infekční nemoci. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2001. 263 s. ISBN 80-246-0116-8.