Hemoragické horečky

Z WikiSkript

Představují závažný zdravotnický problém v tropech. V etiologii hemoragických horeček se uplatňují viry, vyskytující se převážně v endemických oblastech (subsaharská Afrika, Sibiř atd.). Některé viry se z přirozených rezervoárů (zejména opice) přizpůsobily k mezilidskému přenosu (hlavně horečka Lassa a Ebola).

Klinický obraz

  • V popředí jsou symptomy vycházející z hemoragické diatézy – podmíněna zánětlivými změnami na kapilárách, trombocytopenie, poruchy koagulace a poruchy funkce jater;
  • úmrtnost je vysoká (ebola až 88%);
  • odlišení jednotlivých virových hemoragických horeček dle kliniky není možná;
  • přesná diagnostika je doposud možná jen sérologicky.

Představitelé hemoragických horeček

Arenaviry

Hemoragické horečky způsobené Arenaviry se objevují převážně v endemických oblastech. Rezervoárem viru jsou hlodavci (Calomys spp., Mastomys natalensis). Mezi projevy onemocnění patří horečka, eroze, nauzea, kožní hemoragie, průjem, zvracení, renální insuficience a nervové poruchy (ztráta sluchu, poruchy rovnováhy…). Léčba je symptomatická, lze aplikovat interferony (IFN) či rekonvalescentní sérum, u pacientů se snažíme zabránit šoku. Při kontaktu s nemocným je nutné dodržovat epidemiologická pravidla. Diagnostika se provádí sérologicky, protože izolace virů by byla příliš nebezpečná. Dochází k vývoji vakcín, jejichž ochranný účinek byl prozatím ověřen na opicích[1]. Nejvýznamnější zástupce této skupiny je virus Lassa.

Přehled virů
Lassa virus
Virus Výskyt Choroba Letální Terapie Prevence Poznámky
Lassa západní Afrika hemoragická horečka 30–60 % [1] ribavirin intravenózně [1] rekombinantní vakcína
Junin Argentina Argentinská hemoragická horečka ribavirin intravenózně[1] živá vakcína často nosokomiální infekce
Machupo Bolívie, Paraguai, Brazílie Bolivijská hemoragická horečka 30 %[1] vzácný výskyt
Guanarito Venezuela Venezuelská hemoragická horečka neprokázán mezilidský přenos

Horečka Ebola

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Ebola.
Ebola virus
  • Původce – filovirus;
  • výskyt – Zaire, Súdán aj.;
  • klinický obraz – hematemeza, krvavé průjmy, často letální do několika dnů.

Marburská nemoc

Marburg virus
  • První onemocnění – 1967 v Evropě (Marburg, Bělehrad), nakaženi při manipulaci s krví ugandských opic;
  • původce – filovirus;
  • přenos od opic, i přímým kontaktem;
  • klinický obraz:
    • krvácení a nekrózy prakticky na všech orgánech;
    • začíná bolestmi ve svalech a kloubech, cefalea, vzestup teploty, zvracení, průjmy (až k dehydrataci a renálnímu selhání…);
    • 5.–8. den – makulopapulózní exantém (první na obličeji);
    • postižení CNS – zmatenost, bezvědomí, koma;
    • při těžkém průběhu smrt do 15–20 dnů.

Krymská hemoragická horečka

  • Nemoc přenášená klíšťaty;
  • výskyt – především v Asii;
  • má i africkou obdobu, její průběh bývá mírnější.

Omská hemoragická horečka

Hemoragická horečka s renálním syndromem

  • Původce: hantaviry; název podle korejské řeky Hantan, kde byly poprvé objeveny.
  • Výskyt: v přírodních ohniscích, stovky let je onemocnění známo na Dálném východě, od poloviny 50. let 20. století popisovány i epidemické případy na Balkánském poloostrově (např. v okolí Plitvických jezer), sporadické případy s velmi lehkým průběhem se vyskytly i na území České republiky (jižní Morava) a Slovenska.
  • Způsob přenosu: rezervoárem jsou hlodavci, nákaza se přenáší kontaktem s močí, slinami nebo výkaly hlodavců.
  • Inkubační doba: nejčastěji 1 až 2 týdny, maximálně 40 dnů.
  • Příznaky: horečka, myalgie, bolesti hlavy, nevolnost, dále pak petechie a konjunktiviální hemoragie. V závažnějších případech epistaxe, masivní proteinurie, makrohematurie, meléna, krvácení do hypofýzy, perirenální hematom.
  • Léčba: symptomatická, při renálním syndromu hemodialýza.

Žlutá zimnice

Pencil.png upravit

Výskyt žluté zimnice v Africe v roce 2009
Virus žluté zimnice

Žlutá zimnice (Yellow fever) je infekční onemocnění, jehož původcem je virus žluté zimnice patřící mezi flaviviry. Virus žluté zimnice vyvolává vážné onemocnění charakteru viscerotropní infekce s hemoragickým syndromem. Ve viremickém stadiu se virus vyskytuje v játrech, kostní dřeni a ledvinách. Podle epidemiologie výskytu je rozlišována městská a džunglová forma žluté zimnice.

  • Výskyt: subtropická a tropická Afrika, Střední a Jižní Amerika;
  • zdroj: člověk nebo opice v období virémie;
  • přenašeč: u městské formy komár Aedes aegypti, u džunglové formy komár Aedes africanus nebo komár rodu Haemagogus;
  • letalita: 25–50 %.

Klinický obraz

První stádium (červené)

  • třesavka, horečka, bolesti beder;
  • při horečce bývá bradykardie (Fagetovo znamení);
  • neklid, pacienti jsou celkově zarudnutí.

Druhé stádium (žluté)

  • zhoršení celkového stavu, obličej bledne, cyanóza, krvácení ze sliznic;
  • zvrací černou natrávenou krev (vomito negro);
  • projev poškození jater – ikterus (může ale chybět).

Prevence

Jako prevence je k dispozici živá atenuovaná vakcína (toto očkování je pro vstup do některých zemí povinné). Díky vakcinaci a hubení komárů byla v některých oblastech městská forma žluté zimnice vymýcena. Trvalý potenciální zdroj infekce lidí však stále představuje cirkulace nákazy v džungli.


Odkazy

Souvisejí články

Zdroj

  • PETRŮ, K., M. PEJČOCH a V. MONHART. Hemoragická horečka s renálním syndromem.. Časopis lékařů českých. 23/1997, roč. 136, s. 739-740, ISSN 0008-7335. 

Reference

  1. a b c d e BEDNÁŘ, Marek. Lékařská mikrobiologie :  bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. s. 257-259. ISBN 80-238-0297-6.