Herpangína
| Herpangína | |
| Herpangina | |
 Herpangína – otok a ulcerace na uvule | |
| Původce | Coxsackie sk. A |
|---|---|
| Přenos | fekálně-orální, sekretem z dýchacích cest [1] |
| Inkubační doba | 1–10 dní |
| Klinický obraz | febrilie, nespecifické příznaky, bolest v krku, odynofagie, vezikuly až drobné vřídky na měkkém patře, uvule a tonsilách |
| Léčba | symptomatická (výplachy úst, analgetika) |
| Klasifikace a odkazy | |
| MKN | B08.5 |
| MeSH ID | D006557 |
| MedlinePlus | 000969 |
| Medscape | 218502 |
Herpangína je infekční enantémové onemocnění způsobené Coxsackie viry A (typy 1–10, 16, 22) nebo B (typy 1–5)[2]. Vyskytuje se typicky v letních měsících a postihuje převážně starší děti a dospívající[2].
Epidemiologie[upravit | editovat zdroj]
Cesta přenosu je fekálně-orální (neumytýma rukama kontaminovanýma stolicí) nebo sekretem dýchacích cest.
Inkubační doba je 1–10 dní. Na specifický typ viru vzniká po onemocnění trvalá imunita, ale jelikož existuje přes 20 typů coxsackievirů, je recidiva infekce jiným typem viru možná.
Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]
Po uplynutí inkubační doby vzniká náhle febrilie (až 40 °C), nespecifické příznaky jako únava, nechutenství a bolesti hlavy. To je doprovázeno bolestí v krku a potížemi s polykáním. Na měkkém patře, úvule a tonsilách se objevují šedobílé vezikuly, které se mění na drobné vřídky s červeným lemem. Na zadní stěně faryngu je difúzní erytém. Spádové uzliny mohou a nemusí být zvětšeny. Léze se hojí bez komplikací do 4–6 dnů.
Diferenciální diagnóza[upravit | editovat zdroj]
- Gingivostomatitis herpetica – narozdíl od gingivostomatitidy se projevy herpangíny nevyskytují na dásních a obvykle ani na tvrdém patře[2],
- soor (moučnivka).
Terapie[upravit | editovat zdroj]
Léčba je symptomatická (výplachy úst, analgetika).
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- ŠTORK, Jiří, et al. Dermatovenerologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2008. 502 s. s. 128–129. ISBN 978-80-7262-371-6.
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. s. 118. ISBN 978-80-7262-644-1.
- ↑ a b c BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. s. 403. ISBN 978-80-7262-644-1.
