Imunitní obrana proti extracelulárním bakteriím

Obrana proti extracelulárním bakteriím je závislá na dobře fungujících mechanismech fagocytózy, funkčních protilátkách, komplementu a nitrobuněčném zabíjení.

• K eliminaci bakterií je zapotřebí zejména opsonizace složkami komplementu, lektiny a protilátkami. Konečnou likvidaci zajišťují nejčastěji neutrofily.
• Pohlcené bakterie jsou intracelulárně zabity oxidačními produkty NADPH-oxidázy (tzv. oxidační vzplanutí), nebo některými na kyslíku nezávislými mechanismy (lyzosomální proteázy, nukleázy, lipázy, nižší pH).
• Cytokiny, produkované fagocyty, jako IL-1, IL-6, TNF, indukují zvýšení teploty, metabolickou odpověď organismu a zvýšenou syntézu proteinů akutní fáze.
• Následuje stimulace antigenně specifických složek imunity, stimulace nejprve T-lymfocytů, pak B-lymfocytů a produkce IgM. Za pomoci T-ly dojde k izotypovému přesmyku a podpoře proliferace B-ly a produkce více afinních IgG, případně IgA.

Opouzdřené kmeny bakterií (např. pneumokok) stimulují přímo lymfocyty B agregací jejich BCR a vyvolávají T-independentní produkci protilátek IgM; ty po navázání na bakterie aktivují klasickou cestu aktivace komplementu.

Jen gram negativní bakterie (např. Neisseria) jsou citlivé na působení membranolytického komplexu komplementu.

Některé bakterie produkují toxiny. Rozhodující ochranou jsou neutralizační protilátky.

V organismu po infekci zůstávají paměťové protilátky IgG a IgA, které mají protektivní úlohu. Paměťové T a B lymfocyty se při další infekci rychle aktivují a zahajují anamnestickou protilátkovou odpověď (sekundární imunitní reakce).

Odkazy

Související články

• Imunitní obrana proti mnohobuněčným parazitům
• Imunitní obrana proti intracelulárním bakteriím a plísním

Použitá literatura

• HOŘEJŠÍ, Václav a Jiřina BARTŮŇKOVÁ. Základy imunologie. 3. vydání. Praha : Triton, 2008. 280 s. ISBN 80-7254-686-4.