Japonská encefalitida

Z WikiSkript
Japonská encefalitida
Japanese Encephalitis
Geografické rozšíření japonské encefalitidy
Geografické rozšíření japonské encefalitidy
Původce virus Japonské encefalitidy (Flavivirus)
Přenos komáři
Inkubační doba 5–15 dnů[1]
Klinický obraz od subklinického průběhu po závažné encefalitidy
Léčba symptomatická, u encefalitidy často nutné pacienta hospitalizovat na JIP
Očkování vakcinace v ČR není povinná
Incidence v ČR 1,8/100 000 obyvatel (v endemických oblastech)[2]
Klasifikace a odkazy
MKN-10 A83.0
MeSH ID D004672
MedlinePlus 001415
Medscape 233802

Japonská encefalitida (JE) je infekční onemocnění mozku, které se vyskytuje v některých oblastech Asie a v Austrálii. JE virus je nejčastějším původce encefalitid v Asii.

Etiologie a epidemiologie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

JE patří mezi arbovirózy, je vyvolaná RNA virem z rodu Flavivirus. Rezervoárem viru jsou divocí ptáci, kromě toho také prasata. Vzácně může být člověk infikován bezpříznakovým nositelem viru. Přenašečem jsou komáři, vzhledem k jejich typickému výskytu v oblasti vodních ploch a rýžových polí je nemoc častá v zemědělských oblastech.

Klinický obraz[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Onemocnění má různou závažnost od inaparentního průběhu po těžké encefalitidy. V 90 % případů probíhá infekce bez klinických známek, těžší průběh očekáváme u turistů v daných oblastech. Onemocnění může progredovat do těžké encefalitidy. Po 5–15denní inkubační době se u pacienta manifestuje horečkou, zimnicí, bolestí hlavy a kloubů. Pacienti jsou unavení, pozorujeme změny vědomí, delirium až bezvědomí, onemocnění může mít i vleklý průběh. U 30 % nemocných, kteří prodělají závažnou encefalitidu, pozorujeme reziduální neurologické, intelektuální či fyzické postižení.

Diagnostika[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Pro průkaz viru využíváme stanovení JEV-specifických IgM protilátek v mozkomíšním moku či v séru, nejlépe PCR diagnostikou. V mozkomíšním moku dále nalézáme obraz typický pro aseptickou meningitidu, v krevním obraze stanovujeme leukocytózu.

Terapie a prevence[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Léčba je symptomatická, pacienti s obrazem rozvinuté encefalitidy musejí být hospitalizovaní jednotkách intenzivní péče.

K dispozici je inaktivovaná i živá vakcína, v některých asijských zemích se provádí preventivní očkování v dětském věku. V ČR jsou vakcíny k dispozici v očkovacích centrech. Obvykle se očkování doporučuje cestovatelům do endemických oblastí, kteří budou pobývat ve venkovském prostředí.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Reference[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. Johns Hopkins Bloomberg School of Public Health, Baltimore, Maryland. Incubation Periods of Mosquito-Borne Viral Infections: A Systematic Review. The American Journal of Tropical Medicine and Hygiene [online]2014, vol. 90(5), 882–891, s. N/A, dostupné také z <https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4015582/>. ISSN 0002-9637. 
  2. WHO. Japanese Encephalitis Vaccines: WHO position paper – February 2015. The Weekly Epidemiological Record (WER) [online]2015, vol. 90, no. 9, s. 69-88, dostupné také z <http://www.who.int/wer/2015/wer9009.pdf?ua=1>. 

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • VOKURKA, Martin a Jan HUGO, et al. Velký lékařský slovník. 9. vydání. Praha : Maxdorf s.r.o., 2010. ISBN 978-80-7345-202-5.
  • BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. s. 129, 130. ISBN 978-80-7262-644-1.
  • WHO. Japanese Encephalitis Vaccines: WHO position paper – February 2015. The Weekly Epidemiological Record (WER) [online]2015, vol. 90, no. 9, s. 69-88, dostupné také z <http://www.who.int/wer/2015/wer9009.pdf?ua=1>.