Klasifikace zánětů plic (patologie)

Záněty plic se hodnotí kauzálně podle původce a dle anatomicko-patologické klasifikace posuzujeme, zda se jedná o záněty alveolární (povrchové), nebo intersticiální. Mezi alveolární záněty plic se řadí pouze pneumonie (zápal plic). K intersticiálním zánětům se řadí kromě intersticiálních pneumonií i tzv. rozpadové záněty plic.

Alveolární (povrchové) pneumonie

Řadí se mezi ně lobární pneumonie a bronchopneumonie. Etiologie je buď aerogenní, či vzácněji hematogenní přenos patogenních agens a descendetně bronchogenní přestup zánětu. Hlavní komplikace jsou empyém, plicní absces, sepse nebo ARDS.

Lobární pneumonie

Je též označována jako krupózní nebo fibrinózní pneumonie. Charakteristické znaky:

• postižení celého plicního laloku nebo segmentu;
• S. pneumoniae je téměř výhradní původce;
• vývoj z plného zdraví;
• vysoké horečky;
• čtyři morfologicky odlišitelná stádia průběhu (zánětlivá kongesce, červená hepatizace, šedá hepatizace, rezoluce).

Bronchopneumonie

Jsou charakterizovány jednak descendentně bronchogenním rozvojem a jednak samostatnými ložisky (do 4 cm). Ta se zpočátku rozvíjejí v dolních částech plicních laloků a v pozdějších stádiích mohou konfluovat. Na rozdíl od lobární pneumonie se ložiska nenacházejí v jednotně charakteristických fázích průběhu zánětu.

Bronchopneumonie vs. lobární pneumonie

Intersticiální záněty plic

Jsou definovány průběhem v alveolárních septech.

Nehnisavé intersticální pneumonie

Infekční intersticiální pneumonie:

• Akutní = způsobená obligátním patogenem, může dojít k uzdravení nebo k přechodu do chronické formy
• Chronická = s postupným vývojem symptomů dalších onemocnění (např. plicní fibróza)

Jejich patologický obraz se liší podle patogenního agens.

Neinfekční formy:

• Idiopatická = bez prokazatelného původu a neinfekčního charakteru
• Alergická = způsobená vniknutím organického prachu do alveolů a vyvoláním hypersenzitivní reakce III. typu

Idiopatické intersticiální pneumonie (IIP)

Starší název zní kryptogenní fibrotizující alveolitida, z něhož vyplývá, že typicky vede k plicní fibróze. Dělí se na několik typů:

• běžná intersticiální pneumonie (fibrotizace s nakupením lymfatické tkáně);
• deskvamativní intersticiální pneumonie (akumulace makrofágů v alveolech s odlupováním pneumocytů I. řádu);
• lymfocytární intersticiální pneumonie (masivní zánětlivá celulizace sept);
• bronchiolitis obliterans s intersticiální pneumonií.

Pneumonitida z hypersenzitivity (extrinzická fibrotizující alveolitida)

Často souvisí s pracovní anamnézou. Vyskytuje se v akutní, subakutní a chronické podobě. Příklady:

• farmářská plíce (alergen = termofilní Aktinomyces ve vlhkém hnoji);
• nemoc chovatelů holubů (alergen = proteiny v ptačím trusu);
• nemoc sládků (alergen = Aspergillus clavatus v hnijícím sladu).

Rozpadové intersticiální záněty plic

Jedná se o plicní absces a plicní gangrénu. Rozpadové záněty plic mají různý původ a vznikají hlavně jako jedna z komplikací pneumonií.

Odkazy

Související články

• Pneumonie
• Exogenní alergická alveolitida

Zdroj

• Etiologická agens hypersenzitivní pneumonitidy

Použitá literatura

• POVÝŠIL, Ctibor a Ivo ŠTEINER, et al. Speciální patologie. 2. vydání. Praha : Galén : Karolinum, 2007. 430 s. s. 111-115. ISBN 978-80-246-1442-7.

• KRAHMS, Matthias. Kurzlehrbuch Pathologie. 2. vydání. Stuttgart. 2013. s. 185-189. ISBN 978-3-13-143252-0.