Kobaltové a cesiové ozařovače

Kobaltové a cesiové ozařovače patří mezi ozařovače využívané v radioterapii a jsou zdrojem záření gama.

jsou zdroje tzv. telecurie-terapie, tj. ozařování radioizotopovými zdroji z dálky
důležitým parametrem radioizotopových ozařovačích je vhodná energie a fyzikální poločas přeměny radionuklidů

Pozor, ionizující záření
dnes však mají uplatnění hlavně při paliativní a nenádorové radioterapii, jsou postupně vyřazovány z provozu

Kobaltové ozařovače[upravit | editovat zdroj]

Zdrojem záření je radioaktivní kobalt ⁶⁰Co (fyzikální poločas přeměny je 5,29 roku), který emituje kvanta záření gama o energiích 1,33 a 1,17 MeV s velkou pronikavostí.

Kobaltová terapie

Považují se za ozařovače velké (velká aktivita zdroje nejméně 3,7.10¹³Bq) a jsou určeny pro hloubkovou radioterapii.

Cesiové ozařovače[upravit | editovat zdroj]

Zdrojem záření je radioaktivní cesium ¹³⁷Cs (fyzikální poločas přeměny je 30,4 roku), které emituje kvantum záření o energii 0,66 MeV. Slouží k ozařovaní patologických ložisek do hloubky max. 5 cm.

Přístroj pro ozařování[upravit | editovat zdroj]

Přístroj pro ozařování se nazývá kobaltové dělo.

jeho podstatou je silná olověná ochranná schránka neboli hlavice kulovitého tvaru (průměr až 60 cm)
hlavice obsahuje jádro z wolframové slitiny nebo uranu (mají vyšší absorbci než olovo)
hlavice propouští primární svazek gama záření pouze v úzkém paprsku určeným směrem

Mechanismus ozařování[upravit | editovat zdroj]

zdroj setrvává v klidu, primární svazek záření gama je propuštěný pohyblivou clonou nacházející se pod výstupním kanálem krytu
zdroj se uvnitř hlavice pohybuje, rotuje nebo je vysouván z centra hlavice nad výstupní kanál

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Zdroje[upravit | editovat zdroj]

Šlampa, P.: Radiační onkologie. - učební text pro studenty 5. roč. LF MU Brno. <https://www.mou.cz/radiacni-onkologie-ucebni-text-pro-studenty-5-roc-lf-mu-brno/t2068>

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

NAVRÁTIL, Leoš a Jozef ROSINA, et al. Medicínska biofyzika. 1. vydání. Praha : Grada, 2005. s. 383-384. ISBN 80-247-1152-4.