Kolimátor

Z WikiSkript

Animace paralelního kolimátoru

Kolimátor je olověné (někdy i wolframové), několik cm vysoké zařízení před scintilačním krystalem, filtrující a fokusující dopady fotonů γ záření na scintilační krystal. Absorbuje všechny fotony letící jiným než kolmým směrem na přístroj a tím se zajišťuje optimální ostrost obrazu. Rozlišení i citlivost kolimátoru se rapidně zhoršuje s přibývající vzdáleností od sledovaného objektu, proto musí být co nejblíže pacientově tělu.

Rozdělení kolimátorů[upravit | editovat zdroj]

Kolimátory se rozdělují podle tvaru, energií, pro které mohou být použity a podle prostorové rozlišovací schopnosti a citlivosti kolimátoru (dány tloušťkou kolimátoru, hustotou otvorů, tloušťkou přepážek).

Podle tvaru[1][2][upravit | editovat zdroj]

  • Mnohootvorový kolimátor s paralelními otvory – kolimátor s řádově tisícovým množstvím otvorů, které jsou v rovnoběžné ose s detektorem. Obraz objektu má tak stejnou velikost. Tento typ kolimátoru se užívá nejčastěji.
  • Kolimátor divergentní – kolimátor s otvory rozbíhajícími se ke zdroji záření. Umožňuje tím získat větší obraz než je plocha krystalu, ale s menší citlivostí i prostorovým rozlišením (zabere větší plochu než je plocha detektoru).
  • Kolimátor konvergentní – kolimátor s otvory sbíhajícími se ke zdroji záření. Tím se získává zvětšený obraz malého orgánu se zvýšenou citlivostí i prostorovým rozlišením (rozprostře malou plochu objektu na větší plochu detektoru).
    Pinhole
  • Jednootvorový kolimátor typu pinhole – nálevkovitý kolimátor s otvorem o průměru 3–5 mm. Poskytuje zvětšený obraz s nejvyšším polohovým rozlišením, ale nízkou citlivostí (prodlužuje dobu vyšetření). Je určen ke sledování velmi malých orgánů (např. štítné žlázy, varlat).
  • Kolimátor typu fan beam[2]– tento typ má ohnisko v transverzálním směru a přitom je paralelní v axiálním směru. Díky tomu má až o 50 % vyšší prostorové rozlišení než paralelní typ. Užití má v tomografickém snímání mozku.

Podle energií[2][upravit | editovat zdroj]

  • Pro zářiče nízkých energií do 160 keV (např. 99mTc, 201Tl, 123I),
  • Pro zářiče středních energií do 300 keV (např. 111In, 67Ga),
  • Pro zářiče vysokých energií do 400 keV (např. 131I, 18F).

Toto rozdělení je důležité pro tloušťku přepážek kolimátoru. Pokud by byl použit zářič vysoké energie na kolimátor pro nízkou energii, přepážky by propouštěly některé fotony a ty by působily rozmazanost celkového obrazu.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • NAVRÁTIL, Leoš a Jozef ROSINA, et al. Medicínská biofyzika. 1. vydání. Praha : Grada, 2005. 524 s. s. 432-433. ISBN 80-247-1152-4.
  • KUPKA, Karel, Jozef KUBINYI a Martin ŠÁMAL, et al. Nukleární medicína. 1. vydání. vydavatel, 2007. 185 s. s. 39. ISBN 978-80-903584-9-2.

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. NAVRÁTIL, Leoš a Jozef ROSINA, et al. Medicínská biofyzika. 1. vydání. Praha : Grada, 2005. 524 s. s. 432-433. ISBN 80-247-1152-4.
  2. a b c KUPKA, Karel, Jozef KUBINYI a Martin ŠÁMAL, et al. Nukleární medicína. 1. vydání. vydavatel, 2007. 185 s. s. 39. ISBN 978-80-903584-9-2.