Lékové formy

Z WikiSkript

Podle předpokládaných možností, které by mohla znamenat léková forma pro zvýšení účinku a bezpečnosti léčby, rozlišujeme 3 generace lékových forem.

Lékové formy 1. generace[upravit | editovat zdroj]

Představují většinu současných léků na farmaceutickém trhu. Je pro ně charakteristické, že profil plazmatických koncentrací v čase je ovlivňován pouze farmakokinetickými procesy (absorpce, distribuce a eliminace). Léková forma samotná uvolní veškeré v ní obsažené léčivo velmi rychle.

Lékové formy 2. generace s řízeným prodlouženým (retardovaným) uvolňováním[upravit | editovat zdroj]

Profil dosažených plazmatických koncentrací je kromě farmakokinetických procesů (absorpce, distribuce a eliminace) ovlivňován také vlastnostmi lékové formy. Hlavní výhodou je možnost pomalého uvolňování léčiva konstantní rychlostí, což umožňuje udržet stabilní plazmatické koncentrace po určitou dobu. Tyto lékové formy je dále možno upravit tak, aby okamžitě po podání uvolnily iniciální (nárazovou) dávku. Příkladem jsou perorální retardované lékové formy (např. Nitro-Mack) nebo náplasti na kůži (tzv. transdermální terapeutické systémy – TTS).

Lékové formy 3. generace s cílenou distribucí[upravit | editovat zdroj]

Jejich úkolem je zanést molekulu účinné látky nejkratší cestou do cílové tkáně k receptorům. Účinná látka nepřichází do kontaktu se tkáněmi, které by mohla toxicky ovlivnit (např. lipozomální preparáty, které slouží k terapii nádorových onemocnění).

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

LINCOVÁ, Dagmar. Základní a aplikovaná farmakologie. - vydání. Galén, 2007. 672 s. ISBN 9788072623730.