Ledvina (histologický preparát)

V preparátu ledviny rozeznáváme kůru a dřeň. V kůře je potřeba identifikovat nefron a jeho močový a cévní pól. Také je třeba nalézt proximální a distální tubulus a odlišit je od cév. Ve dřeni je třeba bezpečně určit cévy a raménka Henleovy kličky.

Kůra ledviny

Kůra

Základní stavební a funkční strukturou kůry je nefron. Jeho součástí je glomerulus (cévní klubko) uvnitř Bowmanova pouzdra, tzv. (č. ledvinové) tělísko . To kryje parietální a viscerální list. Parietální list je krytý jednovrstvovým dlaždicovým epitelem, který spočívá na bazální membráně. Pod touto vrstvou se nachází síť retikulárních vláken. Viscerální list pokrývají podocyty. Do glomerulu vstupuje aferentní a vystupuje z něj eferentní kapilára. Na dně kůry se nachází arteriae arcuatae. Na ledvinové tělísko navazuje tubulus, který ústí do sběrného kanálku. Ten sbírá moč z přibližně 11 tubulů. Sběrací kanálky se vlévají do ductus papillares ústících na povrch papily.

Tubuly v blízkosti Malpighiho tělíska

• Proximální tubulus se skládá z počáteční stočené části − pars convoluta ležící v korové oblasti a distální časti − pars recta ležící v části dřeňové. Tento tubulus pokrývá jednovrstevný kubický epitel s bazálním žíháním a vysokým kartáčovým lemem. Buňky jsou větší než v případě distálního tubulu. Hranice mezi buňkami nejsou zřetelné kvůli přítomnosti interdigitací plazmatických membrán.
• Intermedární tubulus je tenký s nízkým, resp. plochým jednovrstvovým epitelem.
• Distální tubulus pokrývá jednovrstevný kubický epitel. Buňky jsou plošší než buňky proximálního tubulu.

• Macula densa je část distálního tubulu, která naléhá na modifikované myocyty a. efferens. Společně tvoří juxtaglomerulární aparát, jehož funkcí je např. produkce reninu.

Dřeň

Dřeň obsahuje úseky sběrných kanálků a Henleovy kličky. Dřeň taktéž dělíme na vnitřní a vnější. Hranice mezi nimi je podmíněna začátkem přímých úseků distálních tubulů. Součástí odvodného systému ledvinového tělíska jsou :

• Sběrné kanálky a vývody: jejich buňky jsou světlé a luminálně ostře ohraničené, se zřetelnými buněčnými rozhraními;
• Hrubé (č. tlustá) ramínka Henleovy kličky: kryje je kubický epitel;
• Tenká raménka Henleovy kličky: jednovrstevný plochý epitel, má prázdné lumen (na rozdíl od cév).

• Kromě se zde nachází i cévy, vasa recta: jsou velmi tenké, v lumen obsahují erytrocyty.

Barvení Weigert Van Gieson (WvG) - cévy jsou dobře rozeznatelné díky žlutě zbarveným erytrocytům v nich.

Odkazy

Související články

• Ledviny
• Nefron
• Mesangiální buňky
• Atlas histologických preparátů – močový systém

Použitá literatura

• LÜLLMANN-RAUCH, Renate. Histologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2012. 576 s. ISBN 978-80-247-3729-4.

• JUNQUIERA, L. Carlos, José CARNEIRO a Robert O KELLEY, et al. Základy histologie. 1. vydání. Jinočany : H & H, 1997. 502 s. ISBN 80-85787-37-7.

• MUDR. EIS, Václav, Štěpán MUDR. JELÍNEK a Martin MUDR. ŠPAČEK. Histopatologický atlas [online]. ©2006. [cit. 2010]. <http://histologie.lf3.cuni.cz/histologie/atlas/index.htm>.