Ledviny

Z WikiSkript

Stavbou jsou ledviny složenou tubulózní žlázou, kde každý z tubulů nese označení nefron. Nefron dále funkčně navazuje na sběrací a odvodné kanálky.

Ledvina má specificky fazolovitý tvar, kde rozeznáváme:

  • facies anterior,
  • facies posterior,
  • extremitas superior,
  • extremitas inferior,
  • margo lateralis et medialis.

Na margo medialis nacházíme vchlípené místo, hilum renale.

Rozměry ledviny jsou (délka) 10–12 cm X (šířka) 5–6 cm X (tloušťka) 3,5–4 cm. Jedna ledvina je schopná při defektu druhostranné ledviny zastat její funkci.

Stavba ledviny[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Topografie ledvin

Funkce[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Funkce ledvin.

Regulační mechanismy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Autonomní nervy (hlavně vliv na kontraktilitu cév);
  • endokrinní regulace (základem je juxtaglomerulární aparát).

Kompenzační mechanismy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Myogenní autoregulace – céva reaguje na změnu tlaku – při poklesu tlaku nastává dilatace vas afferens a při zvýšení tlaku vazokonstrikce. Myogenní regulace je zprostředkována pomocí endotelinů.
  • Renin – aldosteron – angiotenzinový systém – patří sem buňky juxtaglomerulárního aparátu (JGA) ledvin. Ten je tvořen třemi druhy buněk:
    • juxtaglomerulární buňky;
    • buňky macula densa – registrují změnu koncentrace iontů;
    • juxtaglomerulární mesangiální buňky. JGA produkuje renin (podnětem k jeho syntéze je pokles tlaku ve vas afferens anebo snížení koncentrace iontů), který umožňuje přeměnu angiotenzinogenu na

angiotenzin I., který se vlivem ACE (angiotensin-converting enzyme) přemění na angiotenzin II. Ten má vazokonstrikční vlastnosti hlavně ve vas efferens. Kromě toho stimuluje i tvorbu aldosteronu (ALD).

  • ovlivňuje filtrační frakci – filtrační frakce je poměr mezi glomerulární filtrací a přítokem plazmy v ledvinách (fyziologicky cca 15–20 %).

Cévy ledvin[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Syntopie ledvin – zepředu
Syntopie ledvin – zezadu
  • Krevní oběh ledvin tvoří asi 20 % minutového srdečního výdeje – tento velký přítok má větší funkční význam než oběh, který ledvinám přivádí živiny. Vysoký tlak ve vas afferens převyšuje onkotický tlak v celém glomerulu.
  • Skimming effect – oddělení erytrocytů od plazmy. Erytrocyty prochází přes širší sinusy a plazma se filtruje kapilárami.
  1. Tepny
    • A. renalis dextra et sinistra – každá se dělí na rami anteriores (nakonec 4 větve pro přední 4 segmenty ledvin) a ramus posterior (pro zadní segment).
    • A. renalis accesoria – vyskytuje se v 30 %.
    • Větvení pro kůru: arteriae lobares, arteriae interlobares, arteriae arcuatae, arteriae intelobulares – z nich arteriae glomerulares afferentes/efferentes, peritubulární kapilární řečiště.
    • Větvení pro dřeň: základem jsou arteriae glomerulares efferentes, dále arteriae rectae.
  2. Žilní odtok
    • Žíly z kůry: venulae stellatae – peritubulární kapilární řečiště – venae interlobulares – venae arcuatae – venae interlobares – vena renalis.
    • Žíly dřeně: venulae rectae – venae arcuatae.
  3. Lymfa
    • Lymfa se sbírá do tří pletení, z prostoru peritubulárního, subkapsulárního a z capsula adiposa, a přichází do nodi lymphatici lumbales.
  4. Nervy
    • přichází z plexus renalis = pleteň sympatických, parasympatických a senzitívních vláken jdoucích okolo a. renalis. Autonomní vlákna mají vazomotorickou funkci, senzitivní vlákna inervují hlavně capsula fibrosa, takže vlastný parenchym je prakticky necitlivý.

Poloha a fixace ledvin[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Jsou uložené v retroperitoneálním prostoru ve výšce Th12–L2, horní třetina leží na bránici, dolní dvě třetiny na m. quadratus lumborum;
  • pravá bývá posunutá asi o polovinu délky obratle níže;
  • hilum renale se skeletotopicky promítá do úrovně L1.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Externí odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • MAREKOVÁ, Mária, R ORAVSKÝ a A PAVLÍKOVÁ, et al. Multidisciplinárny pohľad na obličky [online]. Portál Lekárskej fakulty Univerzity Pavla Jozefa Šafárika v Košiciach, ©2011. Poslední revize 2011-11-25, [cit. 2011-11-25]. <http://portal.lf.upjs.sk/clanky.php?aid=134>.

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • ČIHÁK, Radomír a Miloš GRIM. Anatomie. 2., uprav. a dopl vydání. Praha : Grada Publishing, 2002. 470 s. sv. 2. ISBN 80-7169-970-5.
  • GANONG, William F. Přehled lékařské fyziologie. 20. vydání. Praha : Galén, 2005. 890 s. ISBN 80-7262-311-7.
  • TROJAN, Stanislav, et al. Lékařská fyziologie. 4. vydání. Praha : Grada, 2003. 772 s. ISBN 80-247-0512-5.