Legionelóza

Z WikiSkript
Legionářská nemoc
Legionnaires' disease
Legionella pneumophila v elektronovém mikroskopu
Legionella pneumophila v elektronovém mikroskopu
Původce Legionella pneumophilla
Přenos inhalace, klimatizací, vzduchotechnikou, nebulizátory, vodovodními sítěmi
Klinický obraz pneumonie, chřipkové onemocnění s bolestmi hlavy a svalů
Diagnostika průkaz antigenu z moči, rtg, bronchoalveolární laváže
Léčba legionářská nemoc – ATB, pontiacká horečka – symptomatická léčba,
Komplikace renální insuficience – proteinurie a hematurie
Klasifikace a odkazy
MKN-10 A48
MeSH ID D007877
OMIM 608556
MedlinePlus 000616
Medscape 220163
Legionella sp.

Legionelóza neboli legionářská nemoc je akutní horečnaté onemocnění vyvolané G− bakteriemi čeledi Legionellaceae, nejčastěji bakterií Legionella pneumophilla, které postihuje především dýchací cesty. Nejzávažnějším a zároveň nejčastějším projevem je pneumonie („legionářská nemoc“). Dalšími projevy infekce může být lehké chřipkové onemocnění s bolestmi hlavy a svalů bez postižení plic („pontiacká horečka“).

Legionely se běžně vyskytují ve vodě a v půdě. Přenáší se klimatizací, vzduchotechnikou, nebulizátory, vodovodními sítěmi, ale i vodotrysky apod. K nákaze dochází především inhalací kontaminovaného aerosolu. Přenos z člověka na člověka nebyl prokázán.

Toto onemocnění bylo poprvé popsáno u členů Americké legie (odtud název) ve Filadelfii v roce 1976. Retrospektivní výzkumy později zjistily případy legionářské nemoci již v roce 1943.

Etiologie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

G− tyčinka, nejčastěji Legionella pneumophila, má více sérotypů, přirozené prostředí je pro ni voda a vlhká prosředí (močály a zatuchliny), vyžaduje vlhko.

Epidemiologie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Nalezeny v jezerech, řekách, v klimatizaci, ve sprchách. Nákaza – inhalací aerosolu s legionelami. Přenos z člověka na člověka neprokázán. Častěji jsou postiženi senioři, pacienti s imunodeficitem nebo chronickým plicním onemocněním. Mortalita – 25 %.

Klinický obraz[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Diagnóza[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

CAVE!!! Průkaz antigenu není z plic, ale z moči.

V anamnéze – pobyt v klimatizovaných zařízeních (hotely, restaurace) v zahraničí.

RTG nález je zpočátku jednostranný skvrnitý segmentový nebo lobární infiltrát. Následně progreduje oboustranně, často pleurální výpotek či absces, mírná leukocytóza, zvýšené jaterní enzymy.

Průkaz antigenu Legionella pneumophila v moči. Kultivace materiálu z bronchoalveolární laváže či tracheálního aspirátu na BCYE agaru nebo PCR.

Terapie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Pontiacká horečka – pouze symptomatická léčba.
  • Legionářská nemoc – ATB terapie; nejčastěji parenterálně makrolidy (clarithromycin, azithromycin[1]) nebo fluorochinolony (ofloxacin, ciprofloxacin).

CAVE!!! Bakterie často produkuje β-laktamázu, není vhodné používat penicilinové deriváty[1]

Prevence[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Technické revize rozvodů, membránové filtry, přechlorování vody, přehřát na 70 °C

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Externí odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zdroj[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • HAVLÍK, Jiří, et al. Infektologie. 2. vydání. Praha : Avicenum, 1990. 393 s. ISBN 80-201-0062-8.
  • LOBOVSKÁ, Alena. Infekční nemoci. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2001. 263 s. ISBN 80-246-0116-8.
  • BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. ISBN 978-80-7262-644-1.

Reference[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. a b JULÁK, Jaroslav. Úvod do lékařské bakteriologie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2006. 404 s. s. 274. ISBN 8024612704.