Leiomyoma uteri (preparát)


			Článek byl označen za rozpracovaný, od jeho poslední editace však již uplynulo více než 30 dní
			Chcete-li jej upravit, pokuste se nejprve vyhledat autora v historii a kontaktovat jej. Podívejte se také do diskuse.
			Pokud vše nasvědčuje tomu, že původní autor nebude v editacích v nejbližší době pokračovat, odstraňte šablonu `{{Pracuje se}}` a stránku upravte.
			Stránka byla naposledy aktualizována v úterý 28. května 2019 v 18:27.

Přehledné zobrazení

Zvětšení

Detail

Leiomyom je jeden z nejběžnějších benigních nádorů dělohy. Dle lokalizace rozlišujeme: submukózní, intramurální a subserózní. Často jsou vícečetné (i přes 10) – uterus myomatosus. Je hormonálně dependentní.

Histologie[upravit | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete na stránce Děloha (preparát).

Příčina[upravit | editovat zdroj]

Patogeneze[upravit | editovat zdroj]

Makroskopie[upravit | editovat zdroj]

Jeví se jako bělavý uzel, tuhé konzistence, na řezu fascikulární úpravy. Někdy pozorujeme dystrofické změny – nekrózy , hyalinizace příp. i kalcifikace.

Mikroskopie[upravit | editovat zdroj]

Tvoří ho protáhlé či vřetenité buňky s výrazně eozinofilní cytoplasmou, protáhlými doutníkovitými jádry (tupé konce – narozdíl od fibroblastů), tyto bb. tvoří různě propletené snopce. Mitózy nacházíme naprosto výjimečně.

Prognóza a komplikace[upravit | editovat zdroj]

Leiomyomy (zejm. submukózní) mohou způsobovat mechanickým drážděním nepravidelné (dysmenorrhea) či nadměrné menstruační krvácení (menometroragie). K malignizaci prakticky nikdy nedochází (leiomyosarkomy jsou velmi vzácné a vznikají z myometria de novo). Terapie chirurgicky-embolizace přívodné cévy nebo prosté odstranění nádoru.

Výskyt[upravit | editovat zdroj]

2/3 žen nad 65 let (může být asymptomatický). Viditelný na sono.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Nádory dělohy

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

POVÝŠIL, Ctibor, Ivo ŠTEINER a Jan BARTONÍČEK, et al. Speciální patologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. 430 s. ISBN 978-807262-494-2.

BRYCHTOVÁ, Svetlana a Alice HLOBILKOVÁ. Histopatologický atlas. 1. vydání. Praha : Grada, 2008. 112 s. ISBN 978-80-247-1650-3.