Listeria monocytogenes
| Listeria monocytogenes | |
| Listeriaceae | |
| Listeria | |
 Listeria monocytogenes na krevním agaru | |
| Morfologie | grampozitivní tyčinky |
|---|---|
| Vztah ke kyslíku | fakultativně anaerobní |
| Kultivace | krevní agar |
| Faktory virulence | listerolysin O, sfingomyelináza C, lipáza, Ei faktor |
| Zdroj | zvíře |
| Přenos | alimentární cestou (kontaminace potravin), kontakt |
| Výskyt | ubikvitérní |
| Inkubační doba | 11 až 70 dní |
| Onemocnění | listerióza, listeriová meningoencefalitida |
| Diagnostika | kultivace |
| Terapie | peniciliny, aminopenicilin, co-trimoxazol |
| MeSH ID | D008089 |
Bakterie rodu Listeria jsou grampozitivní, aerobní nebo fakultativně anaerobní krátké tyčky, které jsou při teplotě do 25 °C pohyblivé (mají 1–4 bičíky).[1][2] Kultivace je nenáročná, kolonie rostou i v extrémních podmínkách (vyšší koncentrace NaCl, přítomnost žlučových solí). Díky tomu jsou schopné dlouho přežít i mimo hostitele.[2] Mezi patogenní druhy patří L. ivanovii, L. seeligeri a L. monocytogenes. Všechny tyto druhy produkují hemolyzin, jsou kataláza pozitivní. L. monocytogenes je původcem listeriózy.
Faktory patogenity[upravit | editovat zdroj]
K faktorům patogenity patří MPA (monocytosis producing agent), který zvyšuje počet makrofágů, dále faktor Ei, který má pyrogenní efekt a spolupůsobí při patogenezi edému, listerolysin O, sfingomyelináza C a lipáza.[2]
Epidemiologie[upravit | editovat zdroj]
Listerie jsou častým původcem infekcí stádových zvířat, u mnohých patří k fyziologické střevní flóře. Nacházejí se i volně v přírodě. Pro člověka je typická nákaza kontaminovanými potravinami. Mezi rizikové patří nepasterizované mléko, nedostatečně tepelně upravené maso a zrající sýry.[3]
Onemocnění[upravit | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete na stránce Listerióza.Místem vstupu infekce jsou nejčastěji sliznice trávicího ústrojí, k nákaze může dojít i přes sliznice jiných ústrojí, u profesí, které jsou v kontaktu se zvířaty hrozí rovněž infikování poraněné kůže. L. monocytogenes je fakultativně intracelulární parazit, bakterie pronikají do endotelií tenkého střeva, M buněk Peyerských plátů a makrofágů, ve kterých se dále množí. Při včasném zásahu imunitního systému je místo infektu ohraničené, pokud dříve dojde k uvolnění bakterií z makrofágů, jedná se o generalizovanou infekci.
U subklinického onemocnění gravidních může dojít k přenosu infekce na plod, rozvíjí se pak generalizovaná vrozená listerióza. Imunosuprimovaní a pacienti s imunodeficitem jsou ohroženi aktivací endogenní infekce.[2]
Typické klinické projevy infekce zaznamenáváme při onemocnění gravidních, nebezpečné jsou generalizované infekce novorozenců. Ty se mohou projevit abortem, narozením mrtvého plodu, případně postnatální sepsí či meningitidou. Listerióza u dospělých je charakterizována jako febrilní gastroenteritida. Listeriová meningoencefalitida je subakutní onemocnění, ve skupině novorozenců a seniorů tato etiologie představuje až 20 % případů bakteriálního původu.[3]
Terapie[upravit | editovat zdroj]
K léčbě listeriózy se používá penicilin, aminopenicilin, případně co-trimoxazol. Doporučenou prevencí je tepelné zpracování mléka a masných výrobků.[3]
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ VOTAVA, Miroslav. Lékařská mikrobiologie speciální. 1. vydání. Brno : Neptun, 2003. ISBN 80-902896-6-5.
- ↑ a b c d BEDNÁŘ, Marek. Lékařská mikrobiologie : bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. 1996.
- ↑ a b c BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. ISBN 978-80-7262-644-1.
