Mor
| Mor | |
| Plague | |
| Plāga | |
 nekróza ruky při moru | |
| Původce | Yersinia pestis |
|---|---|
| Přenos | bleším kousnutím, kapénkovou formou |
| Inkubační doba | krátká |
| Klinický obraz | hemoragická pustula, dyměj |
| Diagnostika | záchyt z obsahu pustul, lymfatických uzlin, hemokultura |
| Léčba | antibiotiky |
| Komplikace | bakteremie, sepse |
| Očkování | oslabená živá vakcína schválená v některých částech světa, v současné době žádná licencovaná vakcína neexistuje |
| Klasifikace a odkazy | |
| MKN | A20.9 |
| MeSH ID | D010930 |
| MedlinePlus | 000596 |
| Medscape | 235627 |
Mor způsobuje bakterie Yersinia pestis. Ve středověku byl znám jako černá smrt (black death). To proto, že často vede ke gangréně a zčernání různých částí těla. Fragilita kapilár je příčinou podkožního krvácení, což rovněž vede ke vzniku černých skvrn.
Morfologie a fyziologie[upravit | editovat zdroj]
Yersinia pestis je pleomorfní, Gram-negativní, polárně se barvící, fakultativně aerobní, nepohyblivá bakterie. Teplotní optimum pro tento organismus je 28 °C. Jedná se o fakultativního intracelulárního parazita.
Epidemiologie, přenos a symptomy[upravit | editovat zdroj]
Tři doložené pandemie moru byly příčinou smrti stovek milionů lidí. I v dnešní době se sporadické infekce vyskytují. Infekce má mezi hlodavci ve vzdálených zemědělských oblastech endemický charakter. Yersinia pestis je přenášena mezi krysami a člověkem blechami (blecha krysí neboli blecha morová, Xenopsylla cheopis). Při pokousání člověka blechou přenášející yersinie se tyto organismy dostávají do rány. Většina je fagocytována a zneškodněna neutrofily. Avšak některé jsou odneseny histiocyty, které nejsou schopné je usmrtit a umožní jim tak, aby vytvořily pouzdro a pomnožily se. Opouzdřené organismy (po uvolnění z histiocytů) jsou rezistentní k fagocytóze a destrukci neutrofily.
Výsledkem je infekce, která se šíří do mízních uzlin (stanou se teplými, nateklými, tuhými a prokrvácenými). Zanícené lymfatické uzliny získávají charakteristickou černou barvu, která dává jméno nemoci: černý (dýmějový) mor. Během několika hodin se parazit rozšíří do sleziny, jater a plic, což vyústí v pneumonii. V cirkulaci bakterie způsobuje difuzní intravaskulární koagulaci, která je příčinou trombózy a purpurických lézí všude po těle.
Neléčená infekce má vysokou (až 90 %) smrtnost. Rozvinutý mor je přenosný interhumánně, a to kapénkovou infekcí při kašli. Kapénková infekce vede k plicní formě moru, která je velmi progresivní a má až 100 % smrtnost.
Patogeneze[upravit | editovat zdroj]
V patogenezi Y. pestis hraje přímou či nepřímou roli mnoho faktorů:
- Low calcium response (lcr): Jde o gen kódovaný plazmidem, který umožňuje bakterii růst v prostředí chudém na vápník (tj. uvnitř buňky). Rovněž koordinuje tvorbu několika dalších faktorů virulence, jako například V, W a tzv. yops (Yersinia outer proteins).
- V a W proteiny: Tyto plazmidem kódované proteiny jsou spojeny s rychlou proliferací a septikémií.
- Yops: Skupina 11 proteinů kódovaných plazmidy. Jsou esenciální pro patogenezi v hlodavcích a jsou odpovědné za cytotoxicitu, inhibici migrace fagocytů a agregaci destiček.
- Obalový (F-1) antigen: Jedná se o komplex proteinů a polysacharidů, který je exprimován v savčím organismu (nikoli v blechách) a působí antifagocyticky.
- Koaguláza a aktivátor plasminogenu (PA): koaguláza je zodpovědná za tvorbu mikrotrombů. Aktivátor plasminogenu podporuje hematogenní rozsev infekce.
Diagnóza a léčba[upravit | editovat zdroj]
Klinicky diagnostikujeme mor v oblastech jeho endemického výskytu. Původce znázorňujeme v barvení podle Grama či jej můžeme kultivovat na krevním agaru. Léčí se tetracyklinem, chloramfenikolem nebo aminoglykosidy.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- GILLESPIE, SH a KB BAMFORD. Medical Microbiology and Infection at a Glance. 1. vydání. London : Blackwell Science, 2000. ISBN 978-1405111737.
- BERAN, GW a KB BAMFORD. Handbook of Zoonoses, Section A: Bacterial, Rickettsial, Chlamydial and Mycotic. 2. vydání. Florida : CRC Press, 1994. ISBN 978-0849332050.
- University of South Carolina. Microbiology and immunology online [online]. ©2007. Poslední revize 2009, [cit. 22. 11. 2009]. <http://www.sc.edu/study/colleges_schools/medicine/education/basic_science_departments/pathology_microbiology_and_immunology/index.php,>.
