Mor

Z WikiSkript
Mor
Plague
Plāga
nekróza ruky při moru
nekróza ruky při moru
Původce Yersinia pestis
Přenos bleším kousnutím, kapénkovou formou
Inkubační doba krátká
Klinický obraz hemoragická pustula, dyměj
Diagnostika záchyt z obsahu pustul, lymfatických uzlin, hemokultura
Léčba antibiotiky
Komplikace bakteremie, sepse
Očkování oslabená živá vakcína schválená v některých částech světa, v současné době žádná licencovaná vakcína neexistuje
Klasifikace a odkazy
MKN-10 A20.9
MeSH ID D010930
MedlinePlus 000596
Medscape 235627

Mor způsobuje bakterie Yersinia pestis. Ve středověku byl znám jako černá smrt (black death). To proto, že často vede ke gangréně a zčernání různých částí těla. Fragilita kapilár je příčinou podkožního krvácení, což rovněž vede ke vzniku černých skvrn.

Morfologie a fyziologie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Yersinia pestis je pleomorfní, Gram-negativní, polárně se barvící, fakultativně aerobní, nepohyblivá bakterie. Teplotní optimum pro tento organismus je 28 °C. Jedná se o fakultativního intracelulárního parazita.

Epidemiologie, přenos a symptomy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Rozšíření moru v Evropě mezi lety 1347–1351
Rozšíření moru ve světě v roce 1998

Tři doložené pandemie moru byly příčinou smrti stovek milionů lidí. I v dnešní době se sporadické infekce vyskytují. Infekce má mezi hlodavci ve vzdálených zemědělských oblastech endemický charakter. Yersinia pestis je přenášena mezi krysami a člověkem blechami (blecha krysí neboli blecha morová, Xenopsylla cheopis). Při pokousání člověka blechou přenášející yersinie se tyto organismy dostávají do rány. Většina je fagocytována a zneškodněna neutrofily. Avšak některé jsou odneseny histiocyty, které nejsou schopné je usmrtit a umožní jim tak, aby vytvořily pouzdro a pomnožily se. Opouzdřené organismy (po uvolnění z histiocytů) jsou rezistentní k fagocytóze a destrukci neutrofily. Výsledkem je infekce, která se šíří do mízních uzlin (stanou se teplými, nateklými, tuhými a prokrvácenými). Zanícené lymfatické uzliny získávají charakteristickou černou barvu, která dává jméno nemoci: černý (dýmějový) mor. Během několika hodin se parazit rozšíří do sleziny, jater a plic, což vyústí v pneumonii. V cirkulaci bakterie způsobuje difuzní intravaskulární koagulaci, která je příčinou trombózy a purpurických lézí všude po těle. Neléčená infekce má vysokou (až 90 %) smrtnost. Rozvinutý mor je přenosný interhumánně, a to kapénkovou infekcí při kašli. Kapénková infekce vede k plicní formě moru, která je velmi progresivní a má až 100 % smrtnost.

Patogeneze[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

V patogenezi Y. pestis hraje přímou či nepřímou roli mnoho faktorů:

  • Low calcium response (lcr): Jde o gen kódovaný plazmidem, který umožňuje bakterii růst v prostředí chudém na vápník (tj. uvnitř buňky). Rovněž koordinuje tvorbu několika dalších faktorů virulence, jako například V, W a tzv. yops (Yersinia outer proteins).
  • V a W proteiny: Tyto plazmidem kódované proteiny jsou spojeny s rychlou proliferací a septikémií.
  • Yops: Skupina 11 proteinů kódovaných plazmidy. Jsou esenciální pro patogenezi v hlodavcích a jsou odpovědné za cytotoxicitu, inhibici migrace fagocytů a agregaci destiček.
  • Obalový (F-1) antigen: Jedná se o komplex proteinů a polysacharidů, který je exprimován v savčím organismu (nikoli v blechách) a působí antifagocyticky.
  • Koaguláza a aktivátor plasminogenu (PA): koaguláza je zodpovědná za tvorbu mikrotrombů. Aktivátor plasminogenu podporuje hematogenní rozsev infekce.

Diagnóza a léčba[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Klinicky diagnostikujeme mor v oblastech jeho endemického výskytu. Původce znázorňujeme v barvení podle Grama či jej můžeme kultivovat na krevním agaru. Léčí se tetracyklinem, chloramfenikolem nebo aminoglykosidy.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Externí odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • GILLESPIE, SH a KB BAMFORD. Medical Microbiology and Infection at a Glance. 1. vydání. London : Blackwell Science, 2000. ISBN 978-1405111737.
  • BERAN, GW a KB BAMFORD. Handbook of Zoonoses, Section A: Bacterial, Rickettsial, Chlamydial and Mycotic. 2. vydání. Florida : CRC Press, 1994. ISBN 978-0849332050.