Mozková kůra

Z WikiSkript

Mozková kůra (cortex cerebri) je termín označující povrch koncového mozku (telencephala) kryjící bílou hmotu hemisfér. Jsou zde uloženy především těla neuronů CNS. Na kůru směrem k povrchu těla nasedají leptomeningy, pachymeninx, kalva a dermis.

Vývojové členění[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Lidský mozek, pohled shora. Patrná je dekortikace ve frontoparietální oblasti a v průřezu viditelná bílá hmota.

Z hlediska vývoje lze rozdělit mozkovou kůru na paleocortex, archicortex a neocortex.

Allocortex je označení pro vývojově starší struktury, tedy paleocortex a archicortex. Charakteristické pro tyto oblasti je, že lze rozeznat pouze 3 buněčné vrstvy.

Paleocortex se nachází ve funkční korové oblasti pro čich. Archicortex je uložen v hloubce temporálního laloku a na jeho dolním okraji, kam migroval během vývoje z původního uložení na mediální ploše hemisféry. Funkčně je zapojen do limbického systému. Neocortex je vývojově nejmladší a je uspořádán do 6 vrstev:

  • 1. vrstvu tvoří především glie a nervová vlákna.
  • 2. a 4. vrstvu tvoří především malé granulární buňky.
  • Ve 3. a 5. vrstvě jsou zejména velké pyramidové buňky.
  • V 6. vrstvě jsou obsaženy především vřetenité buňky.

Dle množství a zapojení buněk a jejich velikosti lze vymezit mozkovou kůru na 52 oblastí (areae). Toto dělení se také nazývá cytoarchitektonická mapa. Nutno podotknout, že motorické oblasti mají vyvinutou především 3. a 5. vrstvu, kdežto oblasti pro senzitivní podněty spíše 2. a 4. vrstvu. Různým oblastem je na základě jejich fyziologických vlastností přiřazována také funkce, pročež se nazývají funkční korové oblasti.

Funkční členění[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Korové oblasti pro motoriku[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Číslování jednotlivých korových oblastí (areae) dle Brodmanna (1907).
  • Primární motorická oblast (M1) − gyrus praecentralis; area 4 − stimulus způsobuje svalovou kontrakci na kontralaterální polovině těla, poškození vede ke spastické obrně.
  • Sekundární motorická oblast (M2) − gyrus frontalis superior; area 6 − je důležitá pro složitější pohyby hlavy a končetin a iniciaci pohybů. Poruchami jsou spastická obrna a zástava řeči.
  • Premotorická oblast (PM) − zadní část gyrus frontalis superior; area 6 − příprava a změna pohybů, spolupráce s FEF (viz níže) při zrakové kontrole okolí. Poškození vede k apraxii.
  • Frontální okohybné pole (FEF) − gyrus frontalis medius; area 8 − účastní se na konjugovaných pohybech očí, poruchou je deviace bulbů.

Oblasti pro senzitivní a senzorické vjemy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Primární senzitivní oblast (S1) − gyrus postcentralis; areae 1, 2, 3 − podněty způsobí pocity dotyku na kontralaterální polovině těla, poruchou je hypestézie.
  • Sekundární senzitivní oblast (S2) − horní část fissura lateralis (lobus parietalis); area 40 − stimulace vede k pocitu méně přesného čití.
  • Zraková oblast (V1 + V2) − oblast kolem fissura calcarina; areae 17, 18, 19 − zpracování zrakových vjemů (zraková dráha), spolupráce s FEF a PM při pohybech očí. Poškozením vznikne korová slepota.
  • Sluchová oblast (A1 + A2) − dolní část fissura cerebri lateralis; areae 41, 42 − zpracování sluchových vjemů (sluchová dráha). Poruchou je hluchota, neschopnost rozumět řeči.
  • Čichová korová oblastarea 51 − zpracování čichových vjemů (čichová dráha), odpovídá paleocortexu.
  • Chuťová korová oblastarea 43 − zpracování chuťových vjemů (chuťová dráha).

Řečová centra[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Brocovo řečové motorické centrumareae 44, 45 − u praváků i většiny leváků je umístěno vlevo. Pro normální funkci je zapotřebí i správné funkce oblastí PM, M1, M2. Poškozením je expresivní afázie.
  • Wernickeho senzitivní řečové centrumareae 22, 39, 40 − leží v dominantní hemisféře a je spojeno s asociačními oblastmi. Poškození vede k percepční afázii.

Asociační korové oblasti[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Některé oblasti cortexu nejsou typické pro vykonávání jediné funkce, nýbrž v nich dochází k integraci somatosenzitivních, sluchových a zrakových vjemů. Jsou lokalizovány v oblastech parietálních, temporálních i occipitálních. Kůra frontálního laloku je spojena s retikulární formací, thalamem a limbickým systémem. Poškození této oblasti vede k apatii, nezájmu o vlastní osobu, depravaci osobnosti a emoční labilitě. Přerušení těchto spojů bylo podstatou dříve používané frontální lobotomie a ve své době byla často využívanou, i když spornou metodou léčby některých psychóz.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • NAŇKA, Ondřej a Miloslava ELIŠKOVÁ. Přehled anatomie. 2. vydání. Galén, 2009. 4 s. s. 295-298. ISBN 978-80-7262-612-0.