Názvosloví anorganických sloučenin síry

Jednoduché kyslíkaté kyseliny síry a jejich soli

Jednoduché kyslíkaté kyseliny síry

kyselina	sumární vzorec	strukturní vzorec	sůl	starší a triviální názvy
kyselina siřičitá	H2SO3		siřičitan
kyselina sírová	H2SO4		síran	vitriol

Peroxokyseliny a jejich soli

Peroxokyseliny mají v molekule místo kyslíku -O- peroxoskupinu -O-O-.

Peroxokyseliny síry

kyselina	sumární vzorec	strukturní vzorec	sůl	starší a triviální názvy
kyselina peroxosírová	H2SO5		peroxosíran
kyselina peroxodisírová	H2S2O8		peroxodisíran	kyselina persírová, persíran

Polykyseliny a jejich soli

Polykyseliny vznikají teoreticky odejmutím vody dvěma molekulám jednoduché oxokyseliny (proto se dříve označovaly jako pyrokyseliny).

Polykyseliny síry

kyselina	sumární vzorec	strukturní vzorec	sůl	starší a triviální názvy
kyselina disiřičitá	H2S2O5		disiřičitan	kyselina pyrosiřičitá, dvojsiřičitá; pyrosiřičitan, dvojsiřičitan
kyselina disírová	H2S2O7		disíran	kyselina pyrosírová, dvojsírová; pyrosíran, dvojsíran
kyselina peroxodisírová	H2S2O8		peroxodisíran	kyselina persírová, persíran

Thiokyseliny a jejich soli

Thiokyseliny vznikají teoreticky nahrazením kyslíku -O- v kyslíkaté kyselině sírou -S-:

H₂SO₄ kyselina sírová – H₂S₂O₃ kyselina thiosírová.

Thiokyseliny

kyselina	sumární vzorec	strukturní vzorec	sůl	starší a triviální názvy
kyselina thiosírová	H2S2O3		thiosíran
kyselina thiokyanatá	HSCN		thiokyanatan	kyselina rhodanovodíková, rhodanid

Kyselina dithioničitá, thionové kyseliny a jejich soli

Tyto sloučeniny obsahují řetězec několika kovalentně spojených atomů síry.

Kyselina dithioničitá, thionové kyseliny

kyselina	sumární vzorec	strukturní vzorec	sůl	starší a triviální názvy
kyselina dithioničitá	H2S2O4		dithioničitan
kyselina dithionová	H2S2O6		dithionan
kyselina trithionová	H2S3O6		trithionan
kyselina tetra-, penta-, hexathionová	H2SnO6		tetra-, penta-, hexathionan

Sirovodík a sulfidy

Od sirovodíku H₂S je odvozena bezkyslíkatá kyselina sirovodíková se stejným vzorcem. Její soli jsou sulfidy. Síra může tvořit i polysulfidy, např. FeS₂ disulfid železnatý (pyrit).

Odkazy

Použitá literatura

• HIRŠOVÁ, Danuše. Chemické názvosloví. Základní pravidla českého, tradičního latinského a mezinárodního latinského lékopisného názvosloví. 2. vydání. Praha : Univerzita Karlova v Praze, Nakladatelství Karolinum, 2004. ISBN 80-246-0761-1.

• National Center for Biotechnology Information. The PubChem Project. PubChem Compound [online]. [cit. 2009]. <https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/>.