Nízkomolekulární hepariny

Z WikiSkript

Působení vysokomolekulárního a nízkomolekulárního heparinu

Nízkomolekulární neboli frakcionované hepariny (LMWH) působí v časné fázi srážení krve především vazbou s antitrombinem na faktor Xa, na rozdíl od vysokomolekulárního heparinu, který ireverzibilně blokuje také aktivitu trombinu.

Mezi hlavní zástupce patří:

  1. Enoxaparin (Clexane, Inhixa);
  2. Nadroparin (Fraxiparine);
  3. Bemiparin (Zibor);
  4. Dalteparin (Fragmin);
  5. Sulodexid.
  • Podání: subkutánně, nejčastěji do břicha, ale je možné podat výjimečně i intravenózně u pacientů na hemodialýze nebo s nestabilní anginou pectoris.[1]
  • Indikace:
  1. Léčba a profylaxe akutní hluboké žilní trombózy a pliční embolie (TEN).
  2. Bridging – přemostění nutného vysazení warfarinu před plánovaným operačním výkonem.[2]
  • Srovnání s vysokomolekulárním heparinem:
Oproti vysokomolekulárnímu heparinu jsou bezpečnější, mají delší dobu působení a vyzkazují podstatně méně nežádoucích účinků (heparinem indukovaná trombocytopenie, krvácení).

Galerie[upravit | editovat zdroj]


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • LINCOVÁ, Dagmar a Hassan FARGHALI, et al. Základní a aplikovaná farmakologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. 0 s. ISBN 978-80-7262-373-0.

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. ZHU, Liqin, Mengxue LI a Yihe LIU. Intravenous Administration of Low-Molecular-Weight Heparin. American Journal of Therapeutics. 2019, roč. 3, vol. 26, s. e426-e428, ISSN 1075-2765. DOI: 10.1097/mjt.0000000000000841.
  2. KESSLER, Petr. Nízkomolekulární hepariny v ambulantní praxi. Interní medicína pro praxi [online]. 2010, roč. 12, vol. 7, s. 361–365, dostupné také z <https://www.internimedicina.cz/pdfs/int/2010/07/05.pdf>. ISSN 1803-5256.