Nekrotizující fasciitida

Z WikiSkript

Nekrotizující fasciitida je závažné bakteriální infekční onemocnění, které postihuje fascii a dermis. Je poměrně vzácné, ale na druhou stranu se jedná o život ohrožující onemocnění s velmi vážnou prognózou.

Patogeneze[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Původcem je Streptococcus pyogenes skupiny A. Jedná se o bakterie běžné flóry kůže, rekta, nebo uretry, které do podkoží pronikají nejčastěji drobnou kožní lézí nebo chirurgickou ránou. Následně dochází k rozsáhlé nekróze podkoží a povrchové kůže. Nekróza podkoží je hluboká a prostupuje až k fascii, kterou může rovněž zasáhnout. Dochází také k nekróze cév a nervů. Svaly však postiženy nejsou. Mortalita je cca 50 %, až u poloviny pacientů musí být končetina amputována.

Nekrotizující fasciitida levé dolní končetiny

Rizikovými skupinami jsou:

  • diabetici,
  • imunokomprimovaní a geriatričtí pacienti,
  • pacienti s abusem alkoholu a drog,
  • pacienti s kortikoterapií.

Uvádí se, že nekrotizující fasciitida může vzniknout jako komplikace celulitidy.

Klinické příznaky[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Náhle vzniklá bolest v postiženém místě. V okolí rány je zarudnutí, otok a bolestivost, rychle se rozvíjí purpurové až modrošedé skvrny. Vytvoří se i bula s hustým červeným obsahem. Rána se postupně může stát necitlivou. Celkové příznaky pak ukazují na sepsi, někdy se navíc přidá i streptokokový syndrom toxického šoku. [1]

Fyzikální nález[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Teplota
  • Bolest rány a její zarudnutí
  • Otok kůže
  • Krepitus
  • Později nekróza kůže imitující popáleniny III. stupně.

Diagnóza[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Diagnózu stanovujeme na základě klinického obrazu, laboratorního nálezu (vysoké zánětlivé ukazatele a vysoká aktivita kreatinfosfokinázy), mikroskopického a kultivačního nálezu z exsudátu, hemokultura může být pozitivní. Ze zobrazovacích metod má své nezastupitelné uplatnění CT vyšetření.

Terapie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Časné a dostatečně radikální chirurgické ošetření spočívající v odstranění nekrotické tkáně – včasný débridement či amputace. Teoreticky by stačilo pacienta zaléčit krystalickým penicilinem IV, ale na tomto onemocnění se mohou podílet i další bakterie (stafylokoky a anaeroby). Proto volíme spíše betalaktamová antibiotika (co-piperacilin, co-tikarcilin, imipenem, meropenem) s klindamycinem.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • HAVLÍK, Jiří, et al. Infektologie. 2. vydání. Praha : Avicenum, 1990. 393 s. ISBN 80-201-0062-8.

Reference[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. ROZSYPAL, Hanuš. Základy infekčního lékařství. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2015. 566 s. ISBN 978-80-246-2932-2.