Nervová tkáň

Z WikiSkript

Nervový systém řídí a integruje organismus. Základní funkcí je rychlý a přesný přenos informací. Přenášená informace (vzruch) je hlavním kódem nervové soustavy.

Nervová tkáň je přizpůsobena k přijímání podnětů, jejich uspořádání a vedení. V nervových centrech se signály z různých nervových drah shromažďují a zpracovávají. Jeden neuron může být díky synapsím spojen až s několika tisíci neurony.

Přenos nervového vzruchu[upravit | editovat zdroj]

  • Elektrický přenos: při šíření buňkou
  • Chemický přenos: z jedné buňky do druhé
1. dendrit, 2. axon, 3. Ranvierovy zářezy, 4. terminální zakončení;, 5. myelinová pochva, 6. buněčné tělo, 7. jádro

Nové signály[upravit | editovat zdroj]

Nové signály vedou k výkonným orgánům, a to k:

  • CNS = Mozek + mícha
  • PNS = Párové nervy vybíhající z mozku a míchy

Význam neuronových struktur[upravit | editovat zdroj]

  • Dendrity: krátké výběžky neuronu (výstupní + recepční pole neuronu), vstupní membrány dávají vznik místní stupňované elektrické odpovědi závislé na intenzitě podnětu
  • Buněčné tělo (soma): jádro + neuroplazma + organely (transport a tvorba neurotransmiterů a proteinů)
  • Dendrosomatická membrána: membrána dendritů + soma (pokud má funkci vstupní membrány)
  • Axon (nervové vlákno, neurit): vede vzruch a je vodivá složka přenosu, má cytoplazmu i membránu, může být krytý gliovými buňkami v CNS a Schwannovými buňkami v PNS, tzv. myelinové pochvy (u bezobratlých nejsou axony kryty)
  • Dendrity + tělo: = vstup signálu
  • Iniciální segment: je mezi připojením axonu s tělem a začátkem myelinové pochvy, místo vzniku vzruchu se nazývá axonový hrbol – bezprostřední přechod mezi tělem a axonem
  • Nervová zakončení (telodendrie): konečný, výstupní úsek axonu, specializovaný k uvolňování synaptických mediátorů
  • Kolateláry: boční výběžky, mohou se na různých místech od axonu odvětvovat

Typy neuronů[upravit | editovat zdroj]

  1. Aferentní (vzestupné, senzitivní): informace z receptorů do míchy nebo mozku
  2. Eferentní (sestupní, motorické): přivádějí signály z CNS k efektorům (svalům/žlázám), motoneurony inervují kosterní svaly
  3. Interneurony (asociační): hlavně v CNS (97 %), čím je složitější funkce, tím více interneuronů se účastní

Zjednodušený postup fylogeneze CNS[upravit | editovat zdroj]

  1. Difúzní nervová soustava: láčkovci
  2. Gangliová nervová soustava: měkkýši
  3. Žebříčková nervová soustava: členovci
  4. Trubicová nervová soustava: obratlovci

Dál následovala kortikalizace, tj. mozková kůra se rozvíjela, docházelo ke zmnožování, zdokonalování a specializaci neuronů.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • LANGMEIER, Miloš, et al. Základy lékařské fyziologie. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, a.s, 2009. 320 s. ISBN 978-80-247-2526-0.
  • MYSLIVEČEK, Jaromír. Základy neurověd. 2. vydání. Praha : Triton, 2009. 0 s. ISBN 978-80-7387-088-1.
  • L. Janský, I. Novotný: Fyziologie živočichů a člověka, 1981, vyd. Avicenum, 1. vydání, 08-085-80