Neuron

Z WikiSkript

Neuron je funkční a anatomická jednotka nervového systému. Člověk má 15–25 miliard neuronů a 300 miliard kontaktních ploch, tzv. synapsí. Neuron je schopen přijmout určitou formu signálu a odpovědět speciálními signály, vést je a vytvářet speciální funkční kontakty (synapse) s ostatními neurony, efektory nebo receptory.

Struktura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Nervová buňka se skládá z těla (soma, perikaryon) a dvou typů výběžků, aferentních dendritů a eferentních neuritů (axonů).

Soma[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Tělo neuronu je ohraničené plazmatickou membránou, obsahuje receptory a iontové kanály. Tato jeho struktura podmiňuje vznik a šíření vzruchu. Tělo neuronu obsahuje jádro, Nisslovu substanci (granulární endoplazmatické retikulum) a mitochondrie.

Neuron – popis

Výběžky[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Dendrity[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Dendrity přijímají vstupní informace (současně se jedná i o trofický segment). Většinou jsou krátké, bohatě větvené, rozšířené do dendritických trnů, které slouží k modulaci postsynaptického potenciálu při jeho přechodu ze synapse na dendrit. Z neurochemického hlediska jsou velmi bohaté na chemicky řízené iontové kanály.

Neurity[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Neurity jsou dlouhé výběžky vedoucí vzruchy od těla neuronu (na další neuron nebo efektor), tedy eferentně. Obsahují ribozomy, malé množství mitochondrií a neurotubuly. Z neurochemického hlediska jsou bohaté na napěťově řízené iontové kanály. Místem odstupu neuritu je axonový hrbolek, ten je spolu s iniciálním segmentem neuritu místem vzniku akčního potenciálu.

  • Myelinizovaný neurit (= axon)
Myelinizovaný úsek se vyskytuje po celé délce axonu s výjimkou jeho začátku a terminálního větvení. Má význam pro přenos vzruchu, platí, že čím je axon silnější, tím je přenos rychlejší. V průběhu je myelinová pochva přerušována Ranvierovými zářezy, kdy se úseky mezi jednotlivými zářezy nazývají internodia. Rychlost vedení vzruchu je přímo úměrná délce internodií. V PNS je extracelulární prostor v místě Ranvierova zářezu od okolí oddělen souvislou bazální membránou, která se překlenuje přes oblast zářezu, v CNS zde přímo nasedají výběžky astrocytů.
  • Nemyelinizovaný neurit

Hlavní funkcí neuritu je transport některých látek z těla do telodendrií, který je závislý na rozvinutém systému neurofilament a neurotubulů. Rozlišujeme transport anterográdní a retrográdní.

  • anterográdní transport – obvyklý transport látek – z buněčného těla;
  • retrográdní transport – méně častý – do těla (šíření virů a toxinů).
Typy neuronů
1. Unipolární
2. Bipolární
3. Multipolární
4. Pseudounipolární

Dělení neuronů[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Neurony můžeme dělit z hlediska morfologického, podle délky jeho axonu a z hlediska funkčního.

  1. Morfologické:
    • multipolární (obsahují mnoho drobných bohatě se větvících dendritů)
    • bipolární (obsahuje jeden relativně dlouhý dendrit a axon, řadíme zde senzorické neurony (kožní, sluchový, čichový) a nociceptivní vlákna)
    • unipolární
    • pseudounipolární (má dlouhý dendrit, který splývá s axonem)
  2. Podle délky axonu:
    • Golgiho I. typ – neurony s dlouhým neuritem;
    • Golgiho II. typ – neurony s krátkym neuritem.
  3. Funkční:
    • principální (projekční) – propojují vzdálené oblasti nervového systému;
    • lokální (interneurony) – propojují blízké oblasti.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Externí odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • TROJAN, Stanislav, et al. Lékařská fyziologie. 4. vydání. Praha : Grada Publishing, a.s., 2003. ISBN 80-247-0512-5.