Nitrofurantoin

Z WikiSkript


NitrofurantoinStátní úřad pro kontrolu léčiv: Nitrofurantoin patří do skupiny nitrofuranů a je používán v profylaxi a léčbě močových a vaginálních infekcí (močové dezinficiens). Má baktericidní účinky. Je považován za slabší antibiotikum než kotrimoxazol, který je obvykle lékem první volby u infekcí močových cest.

Farmakokinetika[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Podává se perorálně a nejlépe s jídlem, čímž se zvýší absorpce. V tkáních a krvi nedosahuje účinných koncentrací, nicméně se rychle eliminuje ledvinami a koncentruje se účinně v moči. V ledvinách se koncentruje pouze v intersticiu. Malé množství se vylučuje žlučí. Při nedostatečné funkci ledvin je kontraindikován, neboť nevytváří účinné koncentrace v moči. V séru se pak koncentrace může zvýšit až k toxickým hladinám.

Farmakodynamika[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Mechanismus účinku spočívá pravděpodobně v inhibici bakteriálních enzymů či interferenci s DNA bakterií.

Spektrum účinku[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Indikace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Nitrofurantoin se používá pro léčbu:

  • akutních močových infekcí,
  • genitálních infekcí (lokální použití – vaginální krém).

Lze užít i profylakticky u recidiv močových infekcí a u pacientů se zavedeným močovým katetrem.

Dávkování[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

1 tbl. (100 mg) perorálně po 6–8 hodinách do celkové dávky 200–400 mg/den.

Nežádoucí účinky[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Jsou dosti časté a zahrnují gastrointestinální obtíže (zvracení a nauzea), závažné plicní komplikace (dyspnoe), kožní reakce, polyneuropatie a myalgie. Hemolytická anémie je vzácná.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • LINCOVÁ, Dagmar a Hassan FARGHALI, et al. Základní a aplikovaná farmakologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. ISBN 978-80-7262-373-0.
  • BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. ISBN 978-80-7262-644-1.