Nocardia
| Nocardia spp. | |
| Nocardiaceae | |
| Nocardia | |
 Nocardia asteroides | |
| Morfologie | G+, Gram labilní až částečně acidorezistentní, mohou se barvit modifikovanou technikou podle Ziehl-Neelsena |
|---|---|
| Vztah ke kyslíku | aerobní |
| Kultivace | Sabouradovův agar |
| Antigeny | proteinové, polysacharidové |
| Faktory virulence | bakteriální stěna |
| Přenos | inhalací, poraněnou kůží |
| Onemocnění | nokardióza (připomínající tuberkulózu), mycetomy |
| Diagnostika | kultivace a mikroskopie |
| Terapie | co-trimoxazol, tetracyklin, chirurgické ošetření |
| MeSH ID | D009615 |
Nocardia je rod, který se podobá mykobakteriím. Jde o grampozitivní až gramlabilní a někdy částečně acidorezistentní mikroorganismy. Má specifickou stavbu stěny. Morfologicky se také podobají aktinomycetám. Mezi nejvýznamnější zástupce patří Nocardia asteroides, Nocardia caviae a Nocardia brasiliensis. Vyskytují se přirozeně ve vodě a půdě, odkud se inhalací často dostávají do lidského organismu. Mezilidský přenos nebyl prokázán. Z hlediska imunity hraje největší roli imunita buněčná.
Kultivace[upravit | editovat zdroj]
Kultivace se provádí na Sabouradově agaru. Nokardie rostou v bílých až oranžových tuhých vzrostlých koloniích. K mikroskopickému vyšetření se odebírá sputum a hnis. Pro přesné určení druhu se využívají biochemické testy.
Onemocnění[upravit | editovat zdroj]
Nokardióza je onemocnění, které svým průběhem připomíná tuberkulózu, tuto plicní formu nejčastěji způsobuje Nocardia asteroides. Závažnou komplikací je metastatický mozkový absces.
Úmrtnost tohoto onemocnění se udává až 40 %[1]. Při rozvoji kožní formy, která vzniká proniknutím bakterií skrze poraněnou kůži, se vytváří aktinomykotický mycetom – infekční ložisko, které může připomínat nádor a v pozdějším stádiu komunikuje s okolím píštělemi. Dříve měly nokardiózy menší význam, ale kvůli rozšíření AIDS dochází právě kvůli těmto bakteriím k častým komplikacím.
Terapie[upravit | editovat zdroj]
Jako vhodná antibiotika k léčbě nokardióz se uvádí co-trimoxazol a tetracyklin, vznikající mycetomy se léčí často chirurgicky.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- BEDNÁŘ, Marek. Lékařská mikrobiologie : bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. 1996.
- JULÁK, Jaroslav. Úvod do lékařské bakteriologie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2006. ISBN 80-246-1270-4.
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ BEDNÁŘ, Marek, Andrej SOUČEK a Věra FRAŇKOVÁ, et al. Lékařská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. 558 s. ISBN 8594031505280.
